znamovati s poměry haličskými, „s krajem, kterýž nejedním svazkem vzájemného působení s českoslovanskými zeměmi tak ouzce spojen jest." Ovšem čtenáři musí se zatím spokojíti zlomky, neboť na obšírné zprávy chybí mu dosud čas i známosti. Jeden z prvních dopisů (má datum 8./XII. 1836) věnoval divadlu. Neočekával mnoho, maje na mysli nepříznivé zprávy v Čechoslavu54) a proto byl dvojnásob překvapen uměleckou výší lvovské činohry řízené tehdy ještě J. N. Ka-miňským. Viděl zájem obecenstva, slyšel vybroušený, jemný jazyk polské scény a srovnávaje vyspělost konversační polštiny s tehdejší divadelní češtinou, přiznal upřímně: „ZdaliTo možná, by čeština na divadle v tónu konversačním dosáhla toho stupně vybroušenosti, obratností a lahodností, jako polština, pochybovati nechci (ve zpěvu jí přednost sice žádný odepřít! nesmí), ale ještě dlouho, jak předzví-dám, bude čekatí muset, než se jí ujme herectvo takové .... jak ho zde ve Lvově skutečně shledávám." (Květy 1837, Příl., П., str. 8.) Město působilo nepříznivě: nevýstavné, dosti nečisté, neuspokojovalo ani svým nejbližším okolím a hned v prvních listech čteme stesky na špatně upravená výletní místa, na bídné hostince s potulnými harfe-nicemí a českými šumaři, kteří spolu s domácími učiteli hudby representovali český živel, ukazujíce bohužel „naše zevnitřní národní vzdělání zdejším obyvatelům ne právě v dobrém světle." (Květy 18í>7, str. 382.), Obsah svých dvanáctí dopisů55) charakterisoval Zap výstižně slovy, že se chce svým krajanům svěříti se vším, co čas nového přináší; mají vskutku ráz pestré mosaiky, v níž důkladné referáty střídají se s rozmarnými obrázky městského života,56) Divadlo, které Zap často navštěvoval, má v jeho listech stálé, významné místo. Několikaletým pobytem ve Lvově ochladlo sice jeho dřívější nadšení, neboť střízlivá kritika odhalila mu podstatné vady lvovského reper-toiru zaplavovaného západoevropskými fraškami a vaudevilly, přesvědčil se, že také Poláci měli pramálo dobrých her, ale přes to viděl, že polské obecenstvo jest vyspělejší57) než naše, a že tehdejší česká představení byla hluboko pod úrovní polské činohry, kterou oživoval vedle Fredra pozoruhodný talent J. K.crzenicwského právě v době, kdy hrabě Skarbek58) vybudoval ve Lvově nové velké divadle, rovné nej lepším divadlům naší říše. Vedle divadla sledoval bedlivě také život hudební, píše na př. o slavném virtuosovi K. Lípinském, (Květy, 1839, str. 112), o koncertech a hudebních akademiích, obšírně zejména o akademii pořádané haličskou hudební společností (Towarzystwo muzyczne we Lwowie) ve prospěch lvcvských opatroven, při které žáci pěvecké školy Towarzystwa přednesli český sbor Jelenův a skladby svého nového učitele Ludvíka Rittersberga.59)