Hlavní předností Zapových listů jest jejich nestrannost. Sympa-tisoval vroucně s Poláky, ale právě proto nebál se říci pravdu,60) jsa přesvědčen, že takto poslouží věci lépe, než shovívavým omlouváním a planými pochvalami. Ovšem haličských statkářů a palčivé otázky nevolnické se prozatím buď vůbec nedotýká, nebo se spokojuje narážkami, jež nutno vyčistí mezi řádky,61) za to však přibíjí chauvini-stickou pošetilost J. Dzíerzkowského, který v článku „Rzeszów a okolí" prohlásil východohaličské Rusíny za Poláky mluvící polským „nářečím" a neostýchal se vytýkati Šafaříkovi, že v Národopise oddělil haličské Malorusy od Poláků, (Květy. 1844, str. 123 n.)

Řadu listů z Haliče uzavírají „Připomínky ze Lvova" (ČČM. 1845), celkový obraz lvovského života, který si Zap odnášel do Prahy po více než osmiletém pobytu62) na polské půdě, poučný úvod к „Cestám a procházkám po Halické zemi". Vyvolil si velikonoce r. 1844, kdy svátky katolické i pravoslavné připadaly na stejnou dobu, aby mohl seskupiti na jediném obraze všecky význačné typy obyvatelstva v přirozený celek. Etnograf a romantický ctitel národního svérázu je tu ve svém živlu: prochází oživenými ulicemi prodlévaje hlavně na místech, kde se shromažďují Rusíni, naslouchá jejich rázovitým jarním písním, srovnává jejich velikonoční obřady & polskými a v rušném proudu lidového veselí zalétá myslí do vzdálené vlasti. Koželuhova mše, kterou slyšel v katolickém chrámě, vybavuje vzpomínky na léta dětství a známé postavy z dob studií. Popis města, význačných budov, chrámů a nejbližšího okolí tvoří jen rámec genrových obrázků ze života všech vrstev společenských, mezi nimiž samozřejmě nemohla chyběti polská šlechta. Zapoví byly dobře známy její vady, ale vzdává plnou chválu jejímu uvědomění, vlastenecké hrdosti a vyspělé společenské kultuře polských dam, od níž se tak nepříznivě lišilo nemotorné chování zakřiknutých nebo národně vlažných lvovských Čechů.

Počtem i hodnotou vynikaly Zapovy haličské feuilletony a lite-ráraěhistorické stati o polské literatuře nad zpravodajskou činnost jie-ho předchůdců i vrstevníků. Šafařík, zaujatý problémy vědeckými nemohl sledovati rozsáhlou produkci polskou, a referáty ostatních spisovatelů byly ojedinělé; měli jsme ovšem informace Hankovy, hojné výňatky z jeho bohaté polské korespondence, především z listů Macíejowského a Rošciszewského otiskované v ČČM. a v Květech, avšak polského historika zajímaly hlavně otázky filologické a dějepisné,63) diletant Rošciszewski referoval celkem bezvýznamně64) — hlavním pramenem našich zpráv o polské

@-----------------

60) Srovn. stesky na chatrný obsah lvovských časopisů, Kv. 1839 174 п., 1840, Příl., str. 11.

61) Srovin. na př. zprávu o vzorném hospodaření jistého šlechtice, z níž poznáváme, že dobrý hospodář byli mezi šlechtickými statkáři vzácnou 'výjimkou. (Květy 1839, 174 m.)

62) V listopadu 1836 odjel do Lvova a vrátil se v dubnu 1845.

63) Listy M. v knize Francevově ГТлсьма къ ГанкЪ.

64) Srovn. E. Jelínek, Korespondeoya pana A. J. Rošciszewskíegio z W. Hanką. Poznaň 1894. Srovn. též výňatky z jeho dopisů Hankovi v Kvěíech r. 1840, str. 231 a tamže v Příl.; r. 1841, Příl. č. IV, XIII., XIV—V; Kv. 1843, č. 100 a j.