str. 124
velmi proměnlivé. Důsledným zůstával jen v obdivu pro Mickiewicze, Malczewského, lidovou poesii rodného kraje maloruského a pro díla svých přátel z mládí B. Zaleského a S. Gcszezynského, která všemi kořeny tkvěla v ukrajinské půdě. Ustrnul posléze na tomto stanovisku a oceňoval novou poesii jen podle toho, pokud souhlasila s výtvory oněch básníků podobaje se kritikům pseudoklasícké periody, jimž díla antická byla jediným měřítkem estetickým. Po té stránce byl vskutku „dogmatickým" kritikem, ale Zap nepostřehl, že výtkou Dunina-Borkowského zasáhl své vlastní práce. Přejal totiž z Grabowského — s určitými obměnami77) — právě ono estetické axióma, že v některých básních Mickiewiczowých, Malczewského, Zaleského a Goszczynského, jakož i v pracích několika prosaiků (Rzewuského, J. Chodźką a j.) vrcholí národní literatura a že mladí básníci mají toliko usilovati, aby se těmto mistrům přiblížili. Proto Zap při zmínce o Slowackém chválí pouze první básně ukrajinského koloritu a zavrhuje všecka jeho díla vzniklá v emigraci,78) proto ve svém přehledu literatury polské v Č. Č. M. 1844 nedocenil poesie Krasiňskéhc,79) proto odbyl literaturu emigrantskou vyhýbavou frasí.80) U nás neozval se odpor proti tomuto nesprávnému hledisku, ale Jórdan, který v Jahrbücher f. slav. Lit. (II. 1844) přeložil Zapův článek do němčiny, odmítl úsudek o Slowackém poznámkou81) odkazující na článek o dramatické literatuře polské v časopise Rok 1843.82) Vyšel v německém překlade v témž ročníku Jahrbücher a oceňuje veliký význam dramatické tvorby Slowackého,
Omyl Zapův vysvětlíme si snadno. Poesie Krasiňského byla nedostupná většině tehdejších kritiků, ale ani umělecký význam Slowackého nebyl správně vymezen. Měřili jeho díla díly Mickiewiczo-vými83) zapomínajíce na úplnou odlišnost obou talentů — opakovala se chyba známá z německé literatury, kde Schiller a Goethe byli posuzování stejně nesprávně,.
Zap nebyl básníkem, chybělo mu hlubší vzdělání estetické a filosofické, proto přejímal tyto běžné úsuidky. Lidová poesie byla mu vrcholným uměleckým projevem národního ducha, obdivoval se její harmonii, jasné pohodě duševní nedotčené pessimismem, nezkalené mučivými pochybnostmi a hledal v umělé poesii tento národní ideál.
77) Srovn. nahoře str. 123. Grab, v některých statích pojímal „poesii ná-rołtłni" šíře, nepřestával na lidové poesií, nýbrž viděl zdroje k oživení polského básnictví také v dějinách a v osudech současného pokolení. Zap sdílí někdy exklusivní stanowisko S, Goszczynského. (Srovni Chmielowski 1. c. str. 194 n.)
78) „J. Słowacki složil z počátku svého spisovatelského běhu několik větších epických básní (Jan Bielecki, Hugo), jalkož i lyrickou báseň Żmija, které mu hned vykázaly čestné místo vedle prvních pěstitelů polsko-národní musy. Ve Francii se pustil na dráhu dramatickou, tu však fantastický byronismus všecky jeho nevšední vllohy ztrávil" (Č. Č. M. 1844 str. 70).
79) Jak díla Krasiňského pronikala k nám, líčí Tad. Stan. Grabowski ve studii Z Krasiński w piśmiennictwach słowiańskich. I. Kraków 1914.
80) „Pomíjení literatury emigrantské, zdá se mi, že celku na velikou škodu býti nemůže, jelikož ona zvláštním směrem kráčejíc, někdy v historii literatury polské zvláštní kapitolu působí." (Č. Č. M. 1844 str. 260.)
81) „Wie wenig wahr dies Urtheil ist, wird sich in dem demnächst erscheinenden Artikel über das polnische Drama herausstellen" (Uv. m. str. 2661.
82) Historische Entwickelu-ng des polnischen Drama. Nach Rok 1843. 83|) Zavinil to poněkud Słowacki sám svým řevnivým závoděním s Mickiewiczem o prvenství v polském básnictví.
|
|
