V četných obsahově bohatých statích, jimiž Zap rozšířil tak podstatne naše vědomosti o polské literatuře, nalézáme jen sporé zmínky o mladém písemnictví haličských Malorusů.88) Souhlasilo to s tehdejší výší obou literatur. Polská byla v plném rozkvětu: přes padesát časopisů a periodických publikací89) sloužilo jejím zájmům, několik stálých divadel podporovalo rozvoj dramatu, mladé talenty, pýcha pozdějších desetiletí bylý v plném rozmachu tvůrčí síly — maloruská literatura, sotva probuzená, živořila a probíjela se v těžkých krisích ke skromné existenci. Byla to doba vášnivých sporů o návrh Łozińskeho, aby Rusítii přijali latinskou abecedu90), doba těžkých začátků a pracného hledání nových cest stíženého ještě rozkolem ve vlastním táboře, neboť v úzkém kroužku maloruských spisovatelů byli také zapřísáhlí odpůrci samostatného spisovného jazyka,91) Ukrajinská literatura stála ovšem výše, ale Zap obklopený bohatými plody polské poesie, které českým čtenářům byly většinou neznámy, soustřeďoval své úsilí na písemnictví polské. Kromě toho nebylo snadno opatřiti si ve Lvově díla vydávaná v Kijevě nebo Charkově,, o nichž ostatně referoval Srezněvskíj v listech Hankovi. Přes to Zap nezanedbával maloruské literatury. Stýkal se hojně s J. F. Holoväčkým, přeložil v Květech z dopisu jeho bratra Ivana „Úvahy Rusina na cestě ze Lvova do Brna"92) a slíbil, že přeloží do češtiny také listy J. F, Holovačkého, jež bratr Ivan nazval ve svých úvahách „klassickýmí popisy". K vydaní bohužel nedošlo; teprve v I. roč, svého Poutníka (1846) přeložil „List z Halického Pokutí od J. F, H," obsahující zprávy o živějším osvětovém .ruchu mezi Rusíny,

Spolu s Havlíčkem byl prvním překladatelem spisů Gogolových,93) uvedl k nám práce Kulisový a Hrebenkovy,94) přihlížel i při překladech z polštiny к látkám maíoruským,95) především však šířil správnější názory o kozáckych dějinách90) a objasňoval poměry rusínskeho lidu v Haliči,