„Zrcadlo života na východní Evropě", zamýšlené jako publikace o několika svazcích97) bylo zakončeno r. 1844 dílem III., v němž vydavatel umístil své cestopisné causerie, ovoce bedlivých studií národopisných a dlouholetých pozorování, nastřádaných stykem s polskou i maloruskou inteligencí.98) Počátky díla sahají patrně do prvních let Zapova lvovského pobytu, neboť ukázky otiskl jíž ve Vlastimilu (1840 IV. a 1841 I.-IL), označiv je jako výňatky z většího díla „Červená Rus. Cestopisné obrazy a vzpomínky od K. V. Z." Přešly v nezměněné99) formě do knihy, jejíž nový titul (Cesty a procházky po Halícké zemi) naznačoval případně, že autor měl na mysli pouze serii fotografií z východní a jihovýchodní Haliče, t. j. z území bývalého knížectví haličského.

Vstupní dialog, к němuž se připíná procházka po Lvově (кар. I.) a tří delší výlety do kraje, totiž úřední cesta do Monasterzysk (Ц.-VII.), letní vyjížďka ke známému polskému šlechtici (VIII.-IX.) a posléze výlet na malebné Pokucie (X.-XI.) — takový jest v podstatě plán Zapovy knihy, doplněný menšími „procházkami" po východní Haliči100) a několika exkursy, na př. o školství v kraji Stanisławow-ském a Koíomyjském (str. 38 п.), o slavnosti Jordána (121 п.), o starostovi kaniowském, pověstném Mikołaji Potockęm (str. 136 п.), о krčmách polských (str. 155 п.), (překlad feuilletonu A, Gorczyňského) aj. V rámci deníkových záznamů turistových nastínil Zap několika tahy též prostý příběh své lásky: první nahodilá setkání, návštěvu v domě rodičů, patriarchálně idylický život na jejich statku a zakončil knihu srdečným vylíčením své svatby. Avšak právě tento závěr přesvědčuje čtenáře, že umělecká invence Zapova nestačila na samostatný větší celek, ano že komposiční stránku svého díla snad úmyslně přehlížel: neuvedl, že epilog „Cest a procházek" převzal skoro doslovně z povídky M. Grabowského „Kolíszczyna i stepy", kterou později přeložil.101)

Vystihl tedy správně rozsah svého talentu, omeziv se v díle samém na cestopisnou mosaiku a genrové drobnomalby, neboť v tom oboru podal ukázky velmi zdařilé, třebaže i v nich podléhal svým polským vzorům, s nimiž jest jeho dílo formou i obsahem nerozlučně spojeno.

Třicátá a čtyřicátá léta zahajují ve vývoji polské beletrie nové období charakterisované zejména užším vztahem mezi literaturou a národním životem. Spisovatelé uvědomují si svůj význam pro národní