:

organismus, přejímají obtížnou úlohu veřejné kritiky a podrobují všecky společenské instituce revisí často bezohledně příkré. Vliv západoevropského žurnalismu, který se tu projevuje, stýká se na polské půdě s domácím hnutím, vyvolaným změněnou situací politickou po r. 1830: Varšava ztrácí svůj literární monopol, vedle sídel emigrantů vznikají nová střediska polské literatury též v Petrohradě, Kijevě, v Poznani, Vilno obnovuje svou starou slávu, a také v Krakově a ve Lvově vzrůstá snaha po emancipací od Varšavy, jevící se zejména živějším ruchem časopiseckým. Literatura polská se decentralísuje, v nových střediscích vznikají nové časopisy, spisovatelé píšící pro ně jsou nucení přihlížeti к zájmům kraje a jejích díla nabývají takto místního zabarvení. Především líčí krajinskou šlechtu', její všední život na vsi i slavnostní schůzky v době jarmarků a výročních „kontraktů",102) někdy humoristicky, jindy s bodavou satirou, namířenou proti zastaralým předsudkům, ale vždy s povýšeného stanoviska své duševní převahy; popisují města, připojujíce na doplnění charakteristiky reminiscence z dějin, zlomky z lidového podání a náladové studie krajinářské; všímají si též poměrů hospodářských a přírodního bohatství svého kraje, spojujíce takto naukovou tendenci vlastivědnou s cílem zábavným. Takového rázu byly feuílletomy A. Wílkoňského (v revui Biblioteka Warszawska), J. Dzíerzkowského, A. Dunina-Bcrkowského (v časop. Dziennik mód paryskich), obrázky A. Gor-czynského a j. Mimo tc vyšla díla A. Przezdzieckéhc,103) E. Ra-czynského101) a L, A. Jucewicze,105) sbírky materialií kultůměhístori-ckých a životopisných, kdežto díla J. I. Kraszewského a H. Rzewuského osvětlila pronikavě soudobé poměry nemilosrdnou kritikou podpor společnosti — šlechty. Útočná kniha. Rzewuského, známé „Mieszaniny obyczajowe" (vyd. ve Vilně, 1841 pod pseudonymem Jarosz Bej la) byla věnována volyňské šlechtě, avšak reakční politické stanovisko autorovo oslabilo značně její účinek. Rozhořčené obecenstvo nedocenilo dokumentárního významu oněch trefných satir, v nichž bývalý maršálek volyňský portrétoval pány bratry, tu při šlechtických volbách, které nazývá veřejnými projevy demoralisace,106) tu při výročních trzích, kde se vyznamenává šlechtická zlatá mládež, podlí, duchaprázdní „baragoły",107) kteří v pitkach, surových uličnických kouscích a nízkostí spatřují ideál svobodných kozáků. Ovšem Rzewuski, konservativec nejpřísnější observance, vysvětloval rozklad šlechtické společností hlavně působením povýšenou, kteří v dobách zmatků uchvátili značné statky, vetřeli se mezi šlechtu a vyžebrávají o volbách tituly, abv jimi zakryli svůj nízký původ — jeho přítel a pozděiší odpůrce J, I. Kraszewski, tehdy přívrženec pokrokových názorů demokratických spatřoval správněji hlavní příčinu společenského úpadku v přežilém systému nevolnickém a protestoval ostře proti němu, přičleniv tím své dílo к slavné tradicí polské literatury, neboť heslo osvcbodíti nevolníky, bylo již v programu známého „Towarzystwa