str. 146
statné vlastnosti plemene a hledá je v lidové poesii, zapomínaje, že jedině opačná cesta může vésti к cíli.
Jako Zap svými referáty o polské literatuře chtěl působití na domácí produkci beletristickou, tak také Rittersberg povzbuzuje úvahami o slovanských lidových písních naše mladé skladatele, aby neztráceli se zřetele dalekého cíle naší hudby: proniknouti к jádru lidového umění, zušlechtiti je vlastní tvůrčí prací a dospětí touto synthesí к umění světovému. Významná slova, jimiž přivítal skladby Vašákovy, projevují tuto tendenci velmi patrně.177)
Uskutečnění svých snah se ovšem nedočkal a osud, který jej za živa krutě stíhal, neušetřili ho svou ironií ani po smrti; jeho myšlenkami potírala zpátečnická kritika mistra, který ideál národní školy hudební ztělesnil geniálními díly — Bedřicha Smetanu. Stati Ritters-bergovy, dnes dávno zapadlé, byly totiž časové ještě na prahu let šedesátých. Roku 1861 byla druhá kapitola „Myšlenek o slovanském zpěvu" otištěna v Daliboru (bez udání pramene) a r, 1874 vydal odpůrce Smetanův M. Konopásek v Daliboru, dva články,178) které lze označiti jako krajní, nesprávné dedukce vyvozené ze statí Rítters-bergovy v časop. musejním r. 1846. Je-ili pravlastí slovanského zpěvu Podolí, tedy — uvažuje autor „Rozboru" — zachoval si tamější ma-loruský lid nejstarcbylejší lidové písně a skladatel toužící proniknouti к bytostným základům slovanské hudby musí studovati nápěvy maloruské. Základním útvarem lidové hudby maloruské jest kolo-myjka, v ní máme pratyp slovanské hudby a čeští Wagnerovci, kteří nestudují kołomyj ek, nemohou vy tvoři ti národní dílo. Takto znetvořeny doznívají myšlenky Ríttersbergovy ve vřavě velikého boje o moderní českou hudbu.
Ritiersberg sám sympatísoval s pokrokovou generací let čtyřicátých, která toužila vnésti nového ducha nejen v naší hudbu, nýbrž i do všech oborů umění slovesného.*) Své umělecké kredo formuloval na př.
177) „Jest-lí to, jak tuším, pravá úloha niovoslovanskétho uměni, aby všecky živly, jakých nám básnické i umělecké prostodušné ohlasy národního života v hojnosti podávají, umělým, šlechetným, ale též vlastním, duchu lidu odpovídajícím tvarem .dále a výše se vyvinovaly a vzdělávaly; tedy můžeme vším právem tyto Vašákovy písně jako zdařilý a šťastný pokrok sridečně uvítati." (Květy 1844 č. 74.)
178) „Z jaké puďy vyrodí se hudba slovanská?" a „Rozbor otázky slovanské hudby".
*) Rittersberg nezapomínal ani na naše umění výtvarné. V časopise ,Květy a plody' (1848) otiskl významný článek „Myšlenky o slovanském malířství". Žádá po umění pravdu, t. j. ,souhlasování se skutečností', ,lepou chuť a souzvuk v plastických poměrech' — krásu, a posléze výraz, každé živější a jadrnější vystupování osobních neb národních individuálností',. Umělec vpravdě národní musí přihlíželi к tomuto trojímu zákonu, neboť škodí-Ii nemotorné přejímání národních živlů kráse, vadí jednostranný klasicismus pravdivosti výrazu. Opíraje se o své zkušenosti polské a maloruské bledá krásu a výraz v typických rysech slovanského plemene a v lidových krojích, upozorňuje naše krajináře na východní Halič, naše genristy a malíře historické především na slovanské bájesloví a lidové pohádky. Připojuje zajímavé úvahy o slovanském profilu, o typech maloruských žén, o východohaliičských vesnicích, žádá důkladné studium dřevěných staveb maloruských, přeje si, aby naši historikové zkoumali „rozmanité proměny, jimžto v běhu minulosti byzantské umění v různých zemích slovanských podléhalo" atd. Po stránce myšlenkové resu-muje studie o malířství názory projevené v obou statích hudebních a v programním článku o českém divadle, avšak přes to jest cenná, neboť přináší nové podtněty a pozoruhodné detaily.
|
|
