KRETKA.

Jungmannův Slovník má od Bydžova slovo kretka: „na kretku šátek uvázati" prý znamená „na uzel" (2, 183). V dodatcích (5, 918) se uvádí od Poličan totéž slovo s významem „ženský čepec". Kott přidává z Raisa (Spisy 4, 33; 15, 49) doklady „šátek, v týle na kretku zavázaný", „na hlavě měla (Rohlíce) kretku" (Přisp, к česko-něm. slovn. 1, 169; 3, 609); dokladů by se našlo u Raisa i více, na př. 1, 24; 207; 4, 175; 8, 308; llí 97. Jak mi řed. Rais sám laskavě vyložil, slovo toto je v jeho kraji vůbec běžné, jeho význam je však poněkud jiný, než jaký udává Jungmann, jemuž samému slovo kretka patrně bylo z jeho kraje neznámé. „Šátek na kretku uvázati" je totéž, čemu se v středních Cechách říká „na babku", u Chrudimě „na pokos", na Náchodsku, v kraji Jiráskově, „na placku", totiž tak, že jsou dva cípy šátku svázány na uzel v týle; a šátek tak uvázaný je „kretka", jinde (na př. u Jiráska 23, 12) „placka".

Co by slovo kretka vlastně bylo, není snadno říci. Cizího slova, z něhož by pocházelo, neviděti; snad by se někomu zdálo, hledati v něm něm. Gretchen, ale lidové,tvary české téhož jména jsou M ar kyt a, Markytka, ne Kretka, a mysliti přímo na Markétku z Göthova Fausta nebo z jiných her podobných, bylo by snad přece jen trochu odvážlivé. Předkládám zde domněnku, která snad někomu bude pravdě nepodobná, ale opravdu jiné nevidím. Prosím čtenáře nefilologa, aby odpustil, musím-li se při tom dotknouti i věcí filologických, filologa pak, opakuji-li mu věci známé.

V češtině nalézáme hojnou měrou t. zv. u pohybné e, objevující se často na př. ve skloňování jmen, ale i jinde. Říkáme pes, psa; švec, ševce, stařec (starec) starce. Jest to střídání tvarové, které podle známého pravidla Havlíkova zakládá se na tom, že v některých slabikách praslovanské samohlásky seslabené, ъ а ь, buď zanikaly, anebo se zesilovaly v plnou samohlásku, e. Pravidlo, vycházející asi původně z příčin hlubších, jeví se tak, že ъ nebo ь v lichých slabikách, počítajíc od konce slova, zaniká, a mění se v e v slabikách sudých. Tedy č. stařec z psi. starbcb, ševcem z psi. šbvbcbmb atd. Někdy se tvary náležité změnily vyrovnáváním těchto jazyku zbytečných a nepohodlných rozdílů; tak stará čeština z původního р1ъtь, gen. p 1ъti měla plet, plti, ale místo toho již říkáme my pleť, pleti.

Tak se měnily slabiky i v českém jméně krtka. Za psi. kr bťb, gen. krbta, bylo v češtině původně jistě kret, krta, a za psi. кгъ1ькъ, gen. krbtbka pak krtek, kretka*). My v Cechách už dávno jsme si tyto rozdíly vyrovnali a říkáme krt, krta, krtek, krtka, krtice atd.: provedli jsme si ve všech tvarech stejné^ znění krt, af se kde srovnává se starým pravidlem či nesrovnává. Čtenář vidí, že bychom byli mohli provésti i znění druhé, a říkati kret, kretek, kr etice atd.,