měly stejné trvání celkové. Pak by totiž bylo možno předepsati buď jen dvoudobý takt a příslušné takty v něm vyplniti triolami, nebo naopak předepsati jen třídobý takt a užívati na příslušných místech duol. Tak tomu tedy u našich tanců není — a dodávám, že se duoly v české lidové p:sni vůbec nevyskytují, trioly pak jen výjimečně a tu ještě rytmicky neurčitě. V těchto tancích by však takové trioly znamenaly třídobý rytmus „sousedské" (chceme-li, též valčíku) a žádaly i příslušný způsob tance. Pro zajímavost uvádím, že, dle Janáčkových ^zápisů valašských a slovenských tanců ve sbírce Bartošově (vydané C. Akademii) soudě, vyskytuje se v těchto tancích mnoho triol (na př. číslo 1730, 34, 36, 37, 42, 56, 57, 71, 73, 80, 81, 90, 94, 97, 1800, 02 a j.). Trioly tyto jsou však čistě hudební (zpěvné), bez důsledků tanečních. V našich tancích českých však nemají všecky takty stejného trvání celkového, nýbrž takty třídobé jsou proti dvoudobým o polovinu delší a naopak dvoudobé proti třídobým jsou o třetinu kratší.

Jest tedy zhola nesprávno, co píše o těchto tancích Holas ve své sbírce (V. str. 85): „Doba celého jednoho taktu 2/4 rovná se době celého jednoho taktu 3/4, čili jednotlivé doby taktu 2/4 jsou o jednu třetinu pomalejší oproti jednotlivým obdobným dobám taktu 3/4 (na př. čtvrt oproti čtvrti)". Naopak jsou jednotlivé doby taktů tří-dobých i dvoudobých trváním přesně si rovny. Všeobecněji:

2. Tance tyto nemění tempa. Základní doba, jakýsi ,,χρόνος πρωτος", nezkracuje resp. neprodlužuje se totiž ani zrychlením nebo zvolněním tempa při měně taktu, jak zase předpisují četné zápisy z Českého Lidu a z Chrudimska-Nasavrcka („Rychle" „Vesele" — „Mírně" „Zvolna" atd.). Tato základní doba jest přesně stálého trvání; hudebně lze to označiti, zvolíme-li si pro ni notu čtvrťovou, předpisem „Ľistesso tempo,∟ =∟". Metronomicky stanovil jsemj,∟ = (asi) 160;. tempo zvolené platí pak pro celý tanec, t. j. pro třídobé i dvoudobé takty. Jak mohly tyto předpisy pro měnu tempa vzniknouti, t. j. psychologický důvod tohoto omylu, i při sběrateli jako je Zemánek se vyskytujícího, vyložím dále.

Stanoviv takto rytmickou povahu našich tanců, obrátím se к vadám zápisů. Neběží tu o drobné vady jednotlivých zápisů; ty opravíme si později, až budeme tance soustavně probírati. Jest však tu několik typických chyb, s nimiž se setkáváme v těchto zápisech téměř napořád. Počnu s nejdůležitější. Erbenův „Bavorák" (č. 64 notové přílohy) zapsán je takto :

Zápis tento, tak jak jest, podává melodii rytmicky zcela chybně, neboť časová hodnota not v jeho taktech tříčtvrtních není táž jako hodnota not v taktech dvoučtvrtních. Hodnoty ty jsou v poměru 1:2, t. j.