námitky užiti obvyklé notace alla breve, t. j. taktu C|ľ, obsahujícího čtyři čtvrtky, tak jako při pochodech. Ve skutečnosti také, jak uvidíme, není obkročák v podstatě nic jiného než „pochod", ovšem s náležitými otoči spojený.

Pravidlo, jež si z toho odvodíme pro opravu chybných zápisů našich tanců, jest tedy: I. Předpokládajíc obvyklou tříčtvrtní notaci taktů třídobých, nutno v zápisech notovati dvoučtvrtní takty skoro napořád ve dvoučtvrtním sice taktu, ale v notách dvojnásobného trvání. Výjimky jsou až na sbírku Rubličovu skrovný (na př. je to i jeden zápis Rittersberkův) a uvedu je pokaždé v části speciální. Pro rytmicky správné tříosminové zápisy z Chrudimská ovšem platí, že je nutno notovati vesměs (t. j. takty dvoudobé i třídobé) v notách dvojnásobného trvání. I toho způsobu zápisy se jinde tu a tam vyskytují (na př. uvedený zápis Erbenův č. 118), což bude vždy připomenuto.

S vylíčenou tuto chybou souvisí i druhá všeobecná chyba, jíž se mnoho zápisů dopouští. Jsou to přípisky, označující současně s měnou taktu i měnu tempa (Mírně — Živě, a pod.). Předpisy ty byly by aspoň vysvětlitelný, kdyby označovaly třídobé takty jako rychlé, dvoudobé jako volné,6) neboť, jak jsme viděli, jsou skutečně dvoudobé takty notovány s předpokladem tempa volnějšího, nikoli však neurčitě, nýbrž přesně dvojnásob volnějšího (jsouť notovány v notách polovičního trvání). Přípisky byly by pak správny, ale nedostatečný a nepřesný; povaha tance (stálost základní doby) by z nich nevysvítala, nýbrž byla by spíše jimi zastřena. Leč výsky tují se i poznámky— opačné! Tak na př. tanec „Marcelin" (Ces. Lid XI. str. 181) má při tříčtvrtních taktech napsáno „volněji", při taktech dvoučtvrtních, jež jsou už samy sebou zapsány v notách polovičního trvání (tedy proti předešlým dvakrát rychleji, než má býti), žádá ještě k tomu — „rychle"! Podivný tento omyl zvláště vynikne, srovnáme-li tanec „Marcelin" s Rittersber-kovým „Taliánem" (č. 5),7) jenž jest jeho malý variant, je náhodou rytmicky správně zapsán a vůbec neobsahuje přípisků o měně tempa. A ve-zmeme-li třetí variant téhož tance, „kaprálku" ze sbírky Holasovy (I. č. 298), najdeme opačně k „Marcelínu" u tříčtvrtních taktů „živěji", u dvoučtvrtních „volněji" ! —Jak si máme hořejší zjev vyložiti? Tím, co bylo v předešlém řečeno o pojímání taktů tříčtvrtních na jeden ráz, dvoučtvrtních na dva rázy. Je tedy jeden „ráz" při sousedské o polovinu delší než jeden „ráz" při polce, pročež sé nám zdá tempo sousedské mírnější než tempo polky (ač ve skutečnosti je tempo polky mírnější a to dvojnásob!). Metronomicky vyjádřeno: jeden ráz polkový (t. j. nota čtvrťová) jest asi 80, jeden ráz sousedské (t. j. nota tříčtvr-ťová) jest asi 54, tedy číslo, charakterisující v hudbě Lento (proto valše leňte; Chopin užívá při svých volných valčících často názvu „Lento"). Tento dojem jiného tempa je tedy, abych tak řekl, „akustický klam", jako jsou známé klamy optické. Objektivně má se věc jinak a to i tehdy, když notace našich tanců rytmicky správně je provedena, jako na př.