u některých zápisů Zemánkových z Chrudimska-Nasavrcka, tím spíše ovšem při výše vylíčené notaci nesprávné („Marcelin").

Pravidlo, jež si odtud odvodíme pro opravu zápisů našich tanců, jest tedy: II. Všechny přípisky o změně tempa, pokud se vyskytují současně se změnou taktu, přípisky, jež, jak jsme viděli, často ani u různých zápisů nesouhlasí, jsouce opačného smyslu, nutno bez výjimky škrtnout i.

Rozumí se, že se pravidlo to týká jen našich tanců, jež mění takt průběhem melodie. Neboť nechceme jím říci, že by český tanec lidový vůbec neměnil tempa. Naopak — celá řada tanců založena jest na kontrastu tempa volného a rychlého (na př. známé „Takhle v Rokycanech"), jenže se tato měna tempa děje po jednotlivých periodách melodických a nikoli uvnitř jedné periody, po jednom nebo po několika taktech. V druhé kapitole dotkneme se též právě těchto tanců tempo měnících a tam vyložíme i důvod, proč je měna tempa v drobném (průběhem jedné melodie) vůbec nemožná.

Tyto dvě chyby, poměru notace třídobých a dvoudobých taktů, resp. přípisků o změně tempa se týkající, jsou všeobecné. Třetí chyba objevuje se v zápisech jen u některých skupin našich tanců a její konkrétní formulace je dle toho různá; vždy však jde o tutéž věc: o nesprávnou záměnu třídobého taktu za takt dvoudobý nebo naopak. Objasníme si to na tomtéž Erbenově „bavoráku", který nám sloužil к výkladu chyby první.

V příkladu a) —dle Erbena — vyskytují se dva takty dvoučtvrtní: první se čtvrťovými notami fis, g, druhý s notou a, po níž následuje čtvrťová pausa. Kdybych byl provedl opravu v příkladu c) přesně dle pravidla I., bylo by nejen na každou z not fis, g připadlo po jednom dvoučtvrtním taktu, nýbrž — a v tom se tento zápis od pravidla odchyluje — byl by připadl i na notu a jeden dvoučtvrtní takt а к němu by se byl přidružil jeden takt s dvoučtvrtní (půlovou) pausou. Příčina, proč se tak nestalo, je tato: tento takt, obsahující notu a, není ani, jak Erben píše, dvoučtvrtní, ani, jak my bychom jej důsledně opravili, čtyřčtvrtní (t. j. dva dvoučtvrtní), nýbrž tří Čt vrt ní. Prodloužil jsem tedy v zápisu c) jen notu a na půlovou, pausa však zůstala jako dříve pouze čtvrťová. Vytknutý omyl nevyskytuje se jen v tomto počátečním úryvku tance Erbenova, nýbrž i ve třech následujících úryvcích, zcela obdobně: závěrečný takt každého úryvku jest třídobý a musíme jej notovati tříčtvrtně.

Důvod této chyby v zápisu vidím v tom, že úryvek uzavřen jest pausou. Její trvání neodhadne se tak přesně jako trvání skutečných not, snadno se přecení nebo nedocení vůči předcházejícímu. Chybná notace dvoudobých taktů vůbec к této konfusi také jistě přispívá. Druhý „bavorák" Erbenův (č. 118) je notován tříosminové v taktech třídobých, v taktech dvoudobých dvoučtvrtně; závěrečný takt úryvku měl by tedy dle toho býti zase tříosminový, t. j. čtvrťová nota s osminovou pausou. Místo toho — z jakési řekl bych setrvačnosti — ponechán takt dvoučtvrtní a pausa zvětšena na čtvrťovou. V Smetanově „Medvědu" (České tance II. b), jenž je variantem tohoto druhého bavoráka Erbenova, je naopak tato pausa přehlédnuta. Smetana cituje na počátku