skladby lidovou melodii — nikoli dle Erbena, nýbrž dle své vzpomínky — notací toutéž, jakou vidíme v našem příkladě c). Poslední takt úryvku však má dvoučtvrtní a celý vyplněný notou půlovou — pausa odpadla. Naopak Rublič podávaje variant téhož tance z Hořicka (str. 386), notuje dvoudobé takty CC a klade za poslední notu úryvku pausu půlovou! Z celé řady zápisů tohoto tance (větší neb menší varianty obou Erbenových, jež si jsou též blízky) jediný „kozel" Hajného (C. Lid III, str. 440 dole) podává tento závěrečný takt každého úryvku tří čtvrtně; к němu se druží Janáček (Bartošova sbírka v Akademii vydaná, čís. 1702 „věneček") a pak Zemánek v Chrudimsku-Nasavrcku (str. 457 „bavorák", notován tříosminově), jenž však byl na chybu tu již mnou upozorněn.

Jak patrno — konfuse úplná. Představme si, že by se к tomuto materiálu přistoupilo pouze s metodou srovnávací — jaký by mohl býti výsledek o povaze tohoto posledního taktu ?! Přes to bylo by možno i tak věc rozhodnouti, jak uyidíme: dle popisu tance. Zajisté však bylo to značným ulehčením práce, že mohl jsem zjistiti svým vlastním zápisem, jak se véc má. Zapsal jsem nejprve variant Erbenova „bavoráka" na Chodsku (tanec „sýkorku") a tu jsem konstatoval zcela bezpečně (ale také ne hned na poprvé, kdy jsem to přehlédl), že tento závěrečný takt každého úryvku je třídobý. Očividným poukazem k tomu byl však nejen rytmus hrané melodie, nýbrž tanec. Tento takt byl totiž tančen sousedskou — musí tedy býti třídobý. Podíváme-li se pak na zápisy o způsobu tance v našem materiálu, shledáme, že skoro vesměs předpisují pro tento takt valčík, i když jej notují dvoučtvrtně. Tím je tedy omyl notace jejich potvrzen. Podotýkám jen, že jsem dodatečně i v Polabí, odkud většina uvedených zápisů pochází, konstatoval třídobost tohoto taktu pro varianty i vzdálenější.

Celá velká skupina tanců, dosti rozmanitých melodicky i formou, založena je na tomto rytmickém typu, který jsem nazval „Sýkorka" a jenž vyjádřen jest rytmicky v našem příkladě c). Z pěti taktů jej tvořících je tedy poslední zase — jako první dva — třídobý, i třeba příslušné zápisy v tom směru skoro vesměs opravovati.

Táž chyba, že totiž závěrečný takt rytmického úryvku notován jest dvoudobé místo třídobě (pravděpodobně zase vinou pausy, jež působí tu neurčitost), vyskytuje se ještě v jiné velké skupině našich tanců, jež pod heslem „Měkota" později proberu. Také u skupiny „Martin" objevuje se neurčitost podobná. O tom až na svém místě; zde k tomu jen poukazuji.

Pravidlo, jež by bylo lze odtud odvoditi, není ovšem již tak určité, jako předešlá dvě; praví jen: III. V určitých skupinách tanců jsou některé takty (závěrečné takty úryvků) notovány chybně jako dvoučtvrtní ; pak o nich ovšem neplatí pravidlo I., nýbrž jest je nahraditi takty tříčtvrtními.

Chyby ještě speciálnější budou uvedeny až při rozboru tanců.

Z vylíčeného je tuším patrno, s jakými obtížemi jsem se potkával při třídění těchto tanců, zvláště proto, že se tyto chyby vespolek kombinovaly. Přes to zdařilo se mi skoro u všech tanců, zařaditi je v jakýsi systém. Pouze tam, kde všecka kriteria selhala, u některých zápisů je-