a protivy, nýbrž i stupňování. Je to velmi oblíbená forma, již má i mnoho starších tanců umělých; z lidových stačí připomenouti na př. čardáš, tance slovenské a moravské. Se změnou tempa mění se ovšem i způsob tance, též ve velkém, t. j. v obou oddílech. Povšimněme si blíže českých tanců toho druhu.

První oddíl, volný, mívá obyčejně takt dvoudobý a postupuje se při něm krokem buď obyčejným nebo tanečně okrášleným. Odtud název „špacírka" (na Hořicku též „procházívá") pro jeden její typ. Druhý díl, taktéž dvoudobý, tedy tak't neměnící, bývá polka. Zajímavo jest, že v mnohých případech oba díly jsou odděleny mezihrou dvoutaktovou přinášející v hudbě buď dvojí prodlení (korunu ^) nebo aspoň zvolnění (ritardando). Je to přechod od prvního druhu tance к druhému a tanečníci užívají ho k tomu, že se zastaví, kloní (dvakráte) a uchopí navzájem к tanci. Na Přešticku zapsal jsem tuto „špacírku" :

Její menší nebo větší varianty jsou „špacírky" v C Lidu 1893 str. 669 a 1902 str. 409) (ze Rváčova), ve sbírce Holasově I. č. 275 a II. č. 250, ve sborníku Hořickém č. 40. Vzdálenější variant jsou špacírky „lívance," Holas IV. č. 234a) a vJ. Lid 1899 str. 425, tato diletantským zápisem zkomolena к nepoznání.

Leč vyskytuje se též „špacírka" v třídobém taktu a to zase celá, tedy zase takt neměnící. Najdeme ji v Č. Lidu dvakrát: 1902 str. 40 (ze Stanu) a 41. První díl její, tančený „krokem", je pak patrně ohlas menuetu; druhý díl tančí se sousedskou10). Složitější byl by třídí lny „kozlíček" („slepička") z C. Lidu 1897 str. 56, jehož zápis je bohužel porušen. Na první pohled poznáme na prapodivné melodii první části, že je nutno notovati ji celou v dvoučtvrtním taktu (místo půlové noty e v pátém taktu napíšeme čtvrťovou). Po tomto dílu krokem tančeném následuje bezprostředně (patrně jen po krátké přestávce hu-