str. 17
U Erbena jsou ovšem oba tance odděleně uvedeny; že však se vyskytovaly pospolu, svědčí jiný tanec, jehož tříčtvrtní motiv uvádí Erben též samostatně pod číslem 83:
Což pak mne má ženo, neznáš, neznáš,
vždyť jsem já z Podmokle bednář, bednář.
|
Tento tanec (sousedskou) najdeme spojený s jeho dvoučtvrtním variantem (polkou) v několika tancích českých, nehledíc k moravským.11) Tance z Českého Lidu 1893, 670 (Zahradníček) a 1898, 466 mají text „Když jsem jel do Prahy pro hrách", 1894, 499 (Kšandy) jest bez textu. Tanec z Hořicka (č. 17) má týž text jako Erben, ale část polková je i melodickým variantem. Jako další příklady takovýchto tanců možno připojiti tanec z Hořicka (č. 34) s textem
Žádnej nám nemůže za naše peníze,
žádnej nám nemůže rozkazovat.
|
a konečně instrumentálního „Kaplana" čili „pusltanc" (= hubičková) z Č. Lidu (1894, 508).
Tímto výčtem chtěl jsem osvětliti skutečnou zálibu našeho lidu na měně tance vůbec, zvláště pak na měně „sousedská-polka", odpovídající měně taktu tří dobého a dvoudobého, jež se vyskytuje iv našich tancích. К vysvětlení vzniku našich tanců však chybí ještě mnoho; neboť u všech uvedených tanců děje se měna po celých oddílech, nikoliv uvnitř jednoho oddílu, hudebně řečeno uvnitř téže periody melodické. To je pak právě s hudebního stanoviska změna tak radikální, že ji pouhou zálibou tanečníků na měně tance vyložiti nelze. Ale ani s jiného stanoviska není možno, aby byly tance výše uvedené p ř í m o vedly к tancům našim. Neboť, třeba že zvláště u poslední skupiny moment „volné tempo — rychlé tempo" ustupuje do pozadí, přece je i tu ve vzájemném poměru obou temp (i přes přibližnou stálost tanečních temp na př. sousedské, polky atd.) neurčitost. Změněné, nové tempo je značnou měrou závislé na okamžité libovůli hudebníků, kteří je zanotují, pročež se musí tanečníci do něho nejdříve vpraviti. V nejlepším případě povede se to během prvního taktu, takže teprve druhým taktem počínajíc nastane pevná shoda mezi tancem a hudbou. Pokud se měna děje ve velkém, v celých dílech, není tato okolnost zajisté na závadu. Ale kdyby se tato měna dála po dvou či dokonce po jednom taktu, jak jest u našich tanců, musili by tanečníci, sotva že se s hudbou shodli, tanec zase měniti a novému tempu se přizpůsobo-vati — a tak stále! To by znamenalo úplnou taneční anarchii a, pokud se průvodu hudebního týče, nesnesitelnou arytmii. Taková kočičina jest možná jen jako rozmarný výplod lidového humoru a také se vy-
11) Ze sbírky Bartoš-Janáčkovy patří'sem „Zahradníček" (č. 1701). Vzdálenějším a také bohatším (především rozšířenějším) variantem je „Zahradník" (č. 1873). Melodicky jiný, ale typem stejný je tanec téže sbírky „Holoubek" (č. 1818), jehož dvoučtvrtní část je shodná s valašským „Odzemkem" („Holoubek" je též z Valašska). Pro úplnost uvádím i ty tance této sbírky, v nichž se objevuje typ „třídobý-dvoudobý" bez motivické jednoty. Jsou to č. 1668, 1817 a 1871. U tanců č. 1643 a 1644 je sled opačný (dvoudobý pochod — sousedská).
|
