str. 20
na př. u tance „do kolečka", tančen. Podup tančících — a také podup hudebníků — zachovává tedy stále rytmus třídobý, tohoto tvaru
a s ním zaznívá současně, kdykoli se v písni „furiantský" rytmus objeví, dvoudobý rytmus textu, zpěvu a hudebního průvodu.
Jak patrno ze vzniku tohoto rytmu, vyplňuje furiantský rytmus vždy dva třídobé takty a vytvořuje v nich t ř i dvojdobé skupiny (2X3 = 3 X 2), což se ovšem může i dále opakovati. To je formální znak furi-antského rytmu: kdekoliv najdeme v tanci s proměnlivým taktem tři, šest atd. taktů dvojdobých (mezi ostatními třídobými), běží o rytmus furiantský. Lze jej označiti též jako rytmus dvojtaktový, neboť teprve dva takty třídobé jej absolvují, teprve dva takty tvoří uzavřený rytmický celek; a zároveň je patrno, že čára, oba tyto takty dělící, je rytmem tímto jakoby rušena.
Abych všecky tyto vlastnosti furiantského rytmu vyznačil, navrhl jsem ve své citované studii tento způsob notace:14) Třídobý takt se ponechá, ale čára mezi oběma takty, rytmus furiantský obsahujícími, se pouze vytečkuje. Způsobu tohoto používá hudba umělá к členění neobvyklých taktů složitých (na př. sedmičtvrtečních).
Pokud zůstává i přes rytmus furiantský tanec stále týž, t. j. stále třídobého rytmu, jako je vždy při rychlém tanci „do kolečka" a často i při mnohem volnější „sousedské", možno mluviti pouze o furiantském rytmu zpěvném a hudebním. Leč zvláště při pohodlné sousedské může se snadno stati, že strhující síla tohoto dvoudobého rytmu furiantského nutí přímo tanečníky, aby jej i pohyby nohou, tedy tancem, sledovali. Tak vzniká furiantský rytmus t a n e č n í, krátce tanec „furiant". Na tomto miste třeba stručně charakterisovati taneční kroky, jež se tu objevují.
Taneční krok „sousedské" skladá se vlastně ze tří „kroků", jež se vykonávají za sebou, na každou čtvrt taktu jeden (tedy buď: pravá, levá, pravá noha, nebo zase levá, pravá, levá noha). Střední z těchto „kroků" bývá spojen se šoupnutím nohou a naň připadá nej-větší část otočky. Tempo těchto „kroků" tak jako tempo čtvrťových not melodie jest, jak bylo již uvedeno, asi ∟ = 160.
Taneční krok polkový skládá se též ze tří „kroků", jež se však vykonají během dvou čtvrťových dob taktu tak, že dva kroky připadnou na první čtvrt (na její osminy), třetí na druhou čtvrt, při čemž většina otoče připadá na jeho vrub. Tempo polky je ovšem mnohem volnější než tempo sousedské (i při rychlé polce nejvýše ∟ = 120). Kdyby se tedy dvoudobý furiantský rytmus, v sousedské se objevivší, měl tančiti polkou, byl by to taneční krok velmi rychlý, ba rychlejší než při kvapíku, který sotva dostihuje v krajním případě ∟ = 160. Míchati stále pohodlné kroky sousedské s takovýmito pře-
14) Uvedených pomůcek při umělých „furiantech" užívaných nelze vždy použiti u jednohlasých písní lidových. Vyznačiti však nějak tento rytmus je nutno, na př. i vzhledem к otázce deklamace písni lidových.
|