str. 21
kotně rychlými kroky kvapíku bylo by zajisté namáhavo a pro příliš odlišný ráz by se to ani к sobě nehodilo. Tanečníci činí právě naopak: redukují taneční krok pro dvoudobý takt na jediný „krok". To je
taneční krok obkročákový. Vyskytuje se v řadě dvoudobých tanců lidových, jež mají buď tento název „obkročák" (na př. v Erbenovi č. 114, 451, 778) nebo „vrták" (Erben č. 125, 126). Jich tempo jest vesměs rychlé. Poněvadž tento „taneční krok" záleží skutečně jen v jediném „kroku" během celého taktu, je dosti času, vykonati při tom velmi značnou otočku, kteroužto vlastnost právě druhý název „vrták" charakterisuje. Zároveň pak je patrno, že je obkročák, nepřihlížejíc к točení, blízký skutečnému kráčení, pochodu, jak jsem v kapitole I. poznamenal, kde jsem proň navrhl notaci alla breve. Otáčejí-li se dva tanečníci takto proti sobě, tedy se skutečně „obkročují", jak název první praví. Dostatek času při tomto kroku způsobuje však dále, že bývá obkročák často spojován s potřesem či dokonce poskokem, vždy však na téže (jedné) noze. Tento variant jest skočná (skočák), v lidových tancích též oblíbená. (Erben uvádí „Nápěv: 400 a j.") Dvoudobý „dupák" (Erben č. 471) připojuje k tomu ještě podupy.15)
Jak patrno, máme tu před sebou velikou skupinu českých lidových tanců v podstatě téhož typu tanečního, s velmi rychlým tempem dvou-dobým (∟= asi 160, předpokládajíc navrženou notaci „alla breve"). Mimochodem řečeno, jest tento „obkročák" rozhodně starší a pro lidový tanec náš svéráznější než polka.
Tímto tanečním krokem obkročákovým se tančí dvoudobý rytmus furiantský, střídavě s tanečním krokem sousedské, jakmile nastoupí rvtmus obyčejný (třídobý). Takového „furianta" popisuje Vy-cpálek (U. Lid I, str. 458) v tanci „sedlák" na melodii, jež je variantem známého Erbenova „furianta" (č. 588), při čemž si ovšem všechny osminové noty zápisu Vycpálkova musíme přepsati na čtvrťové a vždy do dvou taktů s tečkovanou čarou taktovou:
„Tanečník s tanečnicí připraveni do tance otočí se na první takt [t. j. na první dva!] na 3 kroky dokola (tanečník a levou, b pravou, с levou; tanečnice a pravou, b levou, с pravou) tak, aby přímo dále připraveni byli tancovati. Na následující dva takty (tanečník nejprve pravou, pak levou nohou počínaje) tančí valčík [t. j. sousedskou!] Obdobně jest dále."
Nemohu si odepříti poznámky o této písni, jež pro nás obyčejně jedině představuje tanec „Furiant". Vždy mi bylo nápadno, že vlastně text správně nedeklamuje; slova „eště jednou sedlák" totiž deklamována jsou též v rytmu furiantském (trocheje), ač mají býti již
l5) Všecky tři tyto tance má Smetana, jenž byl milovníkem a znalcem lidového tance již v mládí, ve svém cyklu „Českých tanců" (II. f) h) j)).
|