deklamována v obyčejném rytmu třídobém (daktyly), jejž melodie sleduje. Z deklamace tohoto textu, resp. z prvního verše nemohlo by vzniknouti charakteristické schéma „furiantu"

Byl jsem vždy přesvědčen, že tento text není původní. Jak jsem však užasl, když jsem ve sbírce Rittersberkově v německých písních (z Cech) našel téhož „furianta" s textem tento verš zcela správně deklamujícím a dokonce obsahujícím slovo „furiant", dle něhož tanec jest nazván! Neboť ačkoliv se český text k „furiantství" sedláků („je velký pán") též vztahuje, slovo „furiant" tam není.16) Lid však jmenuje tance dle slov v nich přicházejících, tedy v tomto případě by rozhodně zval tanec „sedlák". (Srv. název Vycpálkův.) Německý text (Rit. něm. písně č. 8) zní:

Ze by tento tanec byl původem německý a k nám přenesen, jest nernyslitelno. Jednak jest to zjev v německé lidové písni ojedinělý, u nás typický. Jednak však právě v tomto případě bije do očí neně-meckost tohoto nápěvu, počínajícího ve všech úryvcích na těžkou dobu. Začátek melodie jest sice v Rittersberkovi notován jako předtaktí (Furi - ánt), to je však zřejmě chyba. Zapisovatel musil proto vsunouti mezi slova: „. . . Furiant — du bist" pausu, aby slovo „du" přišlo na těžkou dobu, jak melodie žádá. Následkem toho pak nezbylo při opakování „Furiant . . ." (řádka třetí) místa pro předtaktí, takže melodie řádky třetí a čtvrté začíná těžkou dobou a není pausou přetržena. Dle těchto dvou řádek třeba si tedy oprayiti taktové umístění řádky první a druhé. Když to provedeme, pozorujeme, že verš první a třetí deklamují zcela neněmecky. Mám tedy 1) za jisto, že známý text к našemu „Furiantu" (Erben 588): „Sedlák, sedlák, sedlák" atd. není textem původním, což dotvrzuje i zakončení sloky, kde musí býti nejenom