O pramenech mimočeských (moravských a německých) promluvím až v závěrku.

Celkový materiál můj, z těchto sbírek získaný, obsahoval přes 220 čísel (podrobná data číselná uvedu v závěru). Mohl jsem tedy na jeho základě dobře podniknouti pokus, tance tyto srovnati a roztříditi; i doufám, že případné příspěvky pozdější sice obohatí či doplní, ale nezvrátí této mé práce základní.

@----------------

Nejhrubší rozdělení látky jest rázu vnějšího: Poněvadž tance tyto jsou založeny na měně sousedské a obkročáku, vzniká základní rozdělení dle toho, kterým z obou kroků tanec začíná, na skupinu sousedskou (začíná se „sousedskou", tedy tříčtvrtním taktem) a o b-kročá kovou (začíná se obkročákem, tedy taktem dvoučtvrtním).

Všímáme-li si blíže této měny taneční, pozorujeme, že se u většiny tanců neděje zcela libovolně, nýbrž že se tvoří větší rytmické skupiny, jež se opakují průběhem celého tance buď veskrze neb aspoň většinou. Takovéto skupiny nazvu „typy". Schema každého z těchto typů, jichž jest značná řada, jest nejlépe dáno vyznačením nikoli taktu, nýbrž tanečních kroků. Označíme:

i- . . . jeden krok sousedský (ve skutečnosti ovšemže tří „kroků"

složený, jak byl dříve popsán) a důsledkem toho i jeden takt

třído b]ý (tříčtvrteční), o . . . jeden krok obkročákový (na jedné noze, někdy spojený

z potřesem a pod., jak byl dříve popsán) a důsledně i jeden

takt dvoudobý (dvoučtvrtní).

Dle toho bylo by schéma „typu", vyskytujícího se v bavoráku Erbenově, o němž jsme mluvili v první kapitole (viz notový příklad c).

[s s | o o | s]

Závorkami chci vyznačiti, že jest to celek, rytmickájednotka vyššího řádu (t. j. složená). Hudebně je tento typ vyjádřen

t. j. sled dvou (prízvučných) daktylu, dvou trocheju a pak ještě jednoho daktylu.

Ovšem oba trocheje obsahují v tomto případě jen po jedné slabice, ba jest tomu tak i u závěrečného daktylu, který je nad to neúplný, t. j s pausou. Je z toho viděti, jak je metrické schéma neschopno zachytiti rytmiku zpívaného textu, tedy rytmiku hudební. Cistě metrické studium lidové písně — jen textu si všímající—je úplně bezvýznamno. V našem případě na př. text bavoráku

jeví se jako sled tří daktylu. Hudebně by tomu odpovídal sled tří taktů třídobých. Ani potuchy po nějaké rytmické měně!