Schema typu, obsaženého ve „Furiantu", je-li skutečně i „proměnlivě" tančen, bylo by

Tu jsou náhodou stopy i slovně (slabikami) úplně realisovány. Leč i na tom příkladě lze ukázati bezmocnost čistě metrického rozboru lidových písní. Text

je bezvadně trochejský a ničím nejeví, že je v písni této střídání rytmu (trocheje-dakťyly) a že tedy řádka druhá je — špatně deklamována. Podobně text:

vypadá jako ryze trochejský s deklamační chybou v druhém verši; ve skutečnosti jest tu střídání trocheju s daktyly, a špatně deklamován jest nikoli druhý, nýbrž — čtvrtý verš!21)

Konečně schéma typu, užitého v „kozlu", jenž tvoří přechod к našim tancům (příklad B" v kapitole druhé), jest:

[o o o o | s s].

Hudební a metrické schéma lze si snadno připojiti.

Každý z „typů" jest tedy malým celkem rytmickým. Samozřejmě vyplněno jest jeho schéma nějakou melodií, přesněji řečeno melodickým úryvkem, motivem. Mluvím-li však o „typu", mám — a budu vždy míti — na mysli právě jen rytmickou stránku tohoto motivu, nikoli jeho stránku melodickou. Jednotlivé (rytmické) typy nejsou vůbec vázány na jediný úryvek melodický; mnohé z nich mají dokonce řadu různých melodických motivů к témuž typu (rytmickému). Nás zajímají tyto melodické motivy až v řadě druhé.

Z typů jako ze stavebních kamenů vytvořeny jsou celé tance. Zvláště význačné jsou ty tance, u nichž veskrze téhož typu jest užito. Nejdůležitější případy jsou tu tyto:

a) forma jednodílná obsahuje dva (rytmicky stejné) typy za sebou, což lze značití

t t

melodicky se ovšem oba typy obyčejně (ne vždy) trochu liší, na čemž nám tu nesejde. Tento celek v praxi, t. j. při tanci, bývá i s případným textem z pravidla dvakrát, ale i dle libosti opakován.