b) nejčastější forma dvoudílná obsahuje čtyři stejné typy; první a druhý tvoří předvětí (první díl tance), třetí a čtvrtý závětí (druhý díl tance). Schematicky — zase beze zření к melodické stránce — je to

t t | t t.

V praxi bývá z pravidla jak první, tak druhý díl zvlášť opakován, načež se hraje — dle libosti — celý tanec znova.

c) řídká forma t r oj d í 1 n á obsahuje šest typů, po dvou členěných

t t | t t | t t.

Tance, v nichž určitý jeden (rytmický) typ veskrze vládne, podrobil jsem zvláště pečlivému rozboru; jsouf formálně i rytmicky zcela pravidelné, takže je lze dobře roztříditi. Zároveň uplatňuje se v každém z nich určitý jeden typ nejnápadnějším a nejryzejším způsobem. Poněvadž začátek každého tance je zároveň začátkem typu, plyne z toho, že se dříve uvedeným rozdělením tanců na ty, jež začínají sousedskou a na ty, jež začínají obkročákem, vytvoří v těchto pravidelných tancích dvě skupiny, z nichž první obsahuje typy, počínající sousedskou, druhá typy, počínající obkročákem. Tak jest přesně určena první a druhá skupina následujícího přehledu.

V každé z těch skupin jest probráno několik hlavních „typů"; к snazší orientaci dal jsem (původně pro sebe) každému typu jméno, jež vzato bylo z názvu aneb z textu některého tance, v němž typ ten se objevuje.

Tak na př. typ, vyskytující se v uvedeném bavoráku Erbenově, nazval jsem dle jednoho chodského tance „sýkorka". Týž název možno dáti pak i celé čeledi tanců, v nichž rytmický typ sýkorky výhradně přichází. Jest tedy heslo toto dvojznačné, znamenajíc jednak čeleď tanců (pak řeknu prostě „sýkorka") nebo rytmický typ v nich se objevující (pak řeknu vždy „typ sýkorky").

Tohoto dvojího významu každého hesla jest třeba proto, poněvadž jsem neomezil materiál „pravidelných tanců" jen na ty, v nichž jeden jediný typ veskrze se uplatňuje. Materiál by tím byl příliš ztenčen, pro některé krásné typy pak nebylo mi dokonce možno takového tance nalézti. Přibral jsem tedy ty tance, u nichž určitý jeden typ převládá, k tomu ještě zcela týmž, význačným způsobem.

Dvojdílná forma našich tanců ukazuje totiž v četných případech jakousi malou rytmickou nepravidelnost. V předvětí jsou sice dva typy za sebou, ale v závětí jest první typ nahrazen úryvkem, který má odlišný rytmický ráz. Nemění totiž taktu (a tance), nýbrž je celý v témž taktu, buď ve dvoudobém, nebo jindy v třídobém. Nazývám tento úryvek, na místo typu vložený, vložkou (sousedskou neb obkročá-kovou). Schema této formy „tanců s vložkou" jest tedy, značí-li v vložku:

t t | v t.

Také v třídílné formě se takovéto „tance s vložkou" vyskytují, jich forma jest pak