t t | v | t t.

Jak patrno, možno tyto všecky tance připojiti dobře k předešlým. Jsouť taktéž formálně zcela pravidelné a určit ýjeden typ se v nich též plně uplatňuje, ježto vložka neobsahuje nějaký jiný „typ" v našem smyslu (t. j. měnící takt a způsob tance).

Pokud se tance „s vložkou" vyskytují vedle tanců, veskrze typ obsahujících, dal jsem jim vždy zvláštní jméno. Tak na př. typ sýkorky vyskytuje se třeba v „bavoráku" veskrze, vedle toho jsou však formálně příbuzné tance s vložkou; těm říkám „hrábě". Kde se ovšem nějaký typ vyskytuje jedině v takovýchto tancích „s vložkou", ponechal jsem jméno typu i pro jméno celé té taneční čeledi.

Takový je tedy obsah první a druhé skupiny následujícího přehledu.

Do třetí skupiny shrnul jsem vše ostatní: tance nepravidelné. Jsou to všecky tance, jež buď mají sice ještě pravidelnou formu, ale směšují různé typy rozmanitým způsobem, nebo konečně ty, u nichž i architektonika jest nepravidelná. Mnoho-li tu snad dlužno přičísti na vrub nesprávnosti zápisu, je v leckterých případech těžko rozhodnouti. Společný jich název bude „směsky" (lidový název, jenž se ovšem neomezuje ve skutečnosti jen na tyto tance nepravidelné).

Ačkoli nám půjde v prvé řadě o rytmickou povahu tanců, bude přece při rozboru jednotlivých čeledí třeba, všimnouti si i melodických úryvků, v nich se objevujících. Bude někdy třeba, tento motivický materiál vespolek srovnávati a to jak u téhož tance, tak u různých. Toto srovnávání, týkající se melodií, nebude se lišiti ovšem ničím od podobných úvah při lidové písni vůbec. V tom případě zvolím к označení melodických úryvků (motivů) písmena a, b, с . . .; běží-li pouze o jich (melodické!) varianty, napíšu a', b', c' . . .

Příklad vzatý z jiného oboru, než jsou naše tance, nejlépe to objasní. V písni „Ach není, není tu", jež jest dvojdílné formy, máme nejprve určitý motiv a („Ach není, není tu, co by mne těšilo"), pak jeho variant a (s jiným závěrem); v druhém díle jest nejprve nový motiv b („Co mne těšívalo, s vodou uplynulo"), načež zakončuje píseň motiv a z prvního dílu. Je tedy motivická stavba písně

а a' | b a'

druh t. zv. periodické formy, již má velká většina lidových písní. Toho druhu úvahy a srovnání budeme tedy leckde též prováděti — nutno je však přesně lišiti od rozboru rytmické stavby, o němž jsem před tím vyložil.

Poněvadž způsob tance jest u všech tanců, jež budeme probírati, v podstatě týž, nebudu o něm v tomto přehledu zvláště mluviti.

Za to uvedu vždy názvy jednotlivých tanců, pokud ovšem v zápisech jsou. Některých z těchto názvů však i lid sám užívá nikoli jen pro ten a ten tanec, nýbrž pro celý obor těchto tanců s proměnlivým taktem.

Tak mluví se na př. na Chodsku v množném čísle o „zelených kouscích", na Královéměstecku o „kozlech" atd. Tyto kolektivní názvy uvedu zde předem. Jsou to: