К němu řadí se dva varianty 'z Č. Lidu (1897, 551 „panáček" a 1902, 181 „Marcelin") jeden ze sbírky Holasovy (I., 298 „kaprálka"), jeden z „Libických písní" Novotného (č. 6 „šupaná") a jeden můj z Poděbradská („latovák"). Ve všech těch případech vyskytuje se —proti Rit-tersberkovi—jen malá rytmická změna vždy v druhém z třídobých taktů (tedy v druhém, šestém, desátém a čtrnáctém taktu tance, čítáno dle zápisu Rittersberkova); takty tyto mají vlivem textu vesměs rytmus (v notovém příkladě z Rittersberka citovaném vyznačil jsem to majými notami). Zápis Rittersberkův jest rytmicky správný; varianty z C. Lidu nutno dle našeho pravidla I. ve dvoučtvrtním taktu noto-vati v notách dvojnásobného trvání, t. j. ve čtvrtkách (přes to stojí v obou zápisech z C. L. u tříčtvrtního tempa „mírně" resp. „volněji", u dvoučtvrtního „rychle"). Zápis Holasův jest sice rytmicky správný, ale přípisky „živěji" (u tříčtvrtního taktu) a „volněji" (u dvoučtvrtního taktu), s dříve uvedenými — protichůdné, dlužno dle pravidla II. škrt-nouti. Zápis Novotného jest rytmicky správný, ač :by, přesně vzato, měl býti místo taktu tříčtvrtního psán šestiosminový (Novotný dal se tu vésti textem, který špatně, t. j. proti rytmu tance deklamuje); jest jen zapsán veskrze v notách polovičního trvání (v osminách). Větším variantem tance Rittersberkova, především harmonicky v— k svému neprospěchu — odchylným jest další jeden zápis z C. Lidu (1897, 552 „panáček") a jeden ze sbírky Holasovy (V. 135 a) „směsek"). V obou těchto sobě podobných případech možno důvodně pochybo-vati o správném zapsání melodie v prvním díle tance; jef harmonicky nelogická. V druhém díle jsou oba zápisy s Rittersberkovým shodný. Také tyto dva zápisy třeba . opraviti dle pravidla I. a první z nich i dle II.

Jako odlišný případ uvádím svůj zápis „zeleného kousku" z Chodska (klarinetová variace). Ale i ten lze, přihlédneme-li pozorněji, pova-žovati za vzdálenější instrumentální variant tance Rittersberkova. Aby bylo možno tento poslední zápis srovnati s tancem Rittersberkovým, uvádím jej též v D-dur, ač originál jest v Es-dur (tónině malého klarinetu a dud).