Ani zápis Erbenův a Holasův se od nich valně neliší; jen motivek třetího úryvku je poněkud jiného založení harmonického, zůstávaje v tónice. Všimneme-li si ho blíže, vidíme, že je to zase vzestupný motivek předešlé skupiny, a to u Erbena ten, kterým začíná můj zápis (příklad VIL), u Holase spíše ten, kterým začíná tanec EN. 118 (příklad VI.). Máme tu tedy opět oba motivky spojeny, ale tentokrát není ani stopy po modulaci. Ve všech pěti tancích vyplňuje melodie rozsah od oktávy к prime, z čehož je patrno, že tyto tance nemohly vzniknouti při dudách, nýbrž při houslích (nebo klarinetu).

Třetí skupině jednodílných tanců (viz motiv notového příkladu V.) jest z dvoudílných příbuzný tanec z Hořicka (č. 15, „mateník") a poněkud méně zápis Holasův (I. 296, „bavorák"). Posléze uvedený jest zajímavý tím, že celý druhý jeho díl jest shodný s prvním dílem skupiny první (z dvoudílných tanců). Snad tedy jsou v něm oba díly přehozeny, ať již vinou zpěvákovou či zapisovatelovou — pak by patřil do skupiny první. Uvedu mateník hořický, transponovaný do G-dur jako je tanec příkladu V.

Motivická forma mateníku jest a b | a' b, tance Holasova а а' I b b'.

Zmíním se hned na tomto místě o trojdílné formě taneční tohoto typu (Hol. V. 155, směsek), kde к formě a a' | b b (úryvek druhého dílu se prostě opakuje) připojeno opakování dílu prvního, tedy celkem forma

а а' | b b | a a'