Vidíme, že se takto dosahuje značné rozmanitosti rytmické i taneční; i jest na bíledni, že by takovýmito vložkami, jež by všeobecně mohly býti i z nějakého jiného typu vzaty a jež by nemusily býti jen jednou a na uvedeném v tomto případě místě do tance vloženy, bylo možno stavbu tance do nepřehledná měniti. Z toho důvodu omezím s e tedy zde na ty případy, kde vložka nezavádí žádného nového typu „proměnlivého", zůstávajíc celá sousedská neb obkročáková. Všechny ostatní případy, kde „vložkou" přistupuje nějaký typ nový, tak jako i všecky případy, kde jest stavba celku již velmi nepravidelná, zahrnu na konec pod jednotný název „směsků". Název ten, jsa zároveň názvem lidovým, vystihuje jich ráz nejlépe.

Výše uvedené schéma jest základem pro jeden tanec mých zápisu z Královéměstecka („kozel"), jeden z C. Lidu, dle něhož jsem skupinu pojmenoval (1897, 369, „hrábě"), jeden z Hořicka (č. 6, „mateník") a dva tance Holasovy (V. 275, „vrták" a 278, „směsek"). Jsou to vesměs malé melodické varianty, nejvíce ve vložce odlišné. Pokud se rytmických oprav zápisů týče, platí totéž, co při předešlé „sýkorce". Zápis z C. L. zdá se býti — pro svou harmonickou monotonii — i melodicky chybný, snad byl psán jen dle paměti. Uvedu z nich příkladem zápis svůj a pak nejvíce odlišnou „vložku" Holasovu (V. 278).

Jak patrno, jest základní melodický motiv hlavně začátkem pří buzný s prvním t. j. vzestupným motivkem „sýkorky". Motivická form všech jest a a' | b a.

Připojím hned druh tance, který možno zváti rozšířenou fot mou „hrábě", ježto po vložce následují zase dva typy, tak jako před cházely. Schema jeho tedy jest trojdílné:

t t | v | t t

podrobně: