Sem patří především tanec Holasův (I. 291 „motovidlo" nebo „hovado"), u něhož se celý první díl, totožný s jednodílnou sýkorkou (viz příklad III.), po čtyřtaktové vložce sousedské opakuje, takže forma motivická je

а а' | b | a a'

Poněkud jinak je u tance „kolovrat" (C. L. 94, 497), jenž se prvním dílem i vložkou shoduje s předešlou formou „hrábě" (č. X), ale po vložce opakuje první úryvek dvakrát, neuzavíraje ho ovšem po obakráte tónem g, nýbrž po prvé kvintou d, po druhé teprve primou g. Jeho motivická forma jest tedy, označím-li toto různé užití prvního motivku a1 a a5:

a1 а' | b I a5 a1

Proti těmto tancům, počínajícím jako vzestupný motivek „sýkorky" primou, začíná tanec „kytička" (C. L. 97, 443) oktávou jako sestupný motivek sýkorky. Motivická forma je jako u tance předešlého, jen že opakuje s příslušnou obměnou druhý úryvek:

а а1 | b | a5' a1'

Tanec „korale" (Chr. 475) motivicky stejný provádí toto opakovaní již v prvním díle, takže má šest úryvků; forma jest již nepravidelnější:

a a5' a1' | b | a5 a1'

Konečně tanec Holasův („směsek", V. 164), melodicky nepatrný variant předešlých dvou, jest ještě nepravidelnější — nesouměrnější — tím, že opakování úryvku a' v prvním díle podržuje, ne však v díle třetím — ač-Ii ovšem neběží tu o chybu zapisovatelovu:

а a5' а1' | b |I a1'

S těmito všemi tanci „s vložkou" úzce souvisí jiná skupina, jež však nejenom obsahuje vložku, ale zkracuje zároveň typ závěrečný, takže tanec nekončí již typem „sýkorky", nýbrž jiným (typem „višně": о о | s). Uvedu ji proto až mezi směsky. Jen jediný tanec, motivicky s nimi shodný, nezkracuje závěrečného typu; obsahuje tedy vesměs typy sýkorky — až na vložku ovšem. Je to „kozel" zapsaný Hajným (Č L. 94, 441); nemohu však zařaditi tento tanec sem, poněvadž nejsem si