str. 52
stálým taktem — upraví v tanec s proměnlivým taktem, setkáme se často zvláště při „směscích". Nelze ovšem ve všech případech říci, ne-stalo-li se tak naopak.31) V každém případě lze tu mluviti o jakémsi „přenášení motivů".
Pokud se textu týče, jest hlavním — dle něhož jsem i typ pojmenoval — tento:
Voral jsem měkotu (Č. L. 1899, 131 i 132)
vod plotu ke plotu. (Hol. V. 136)
Vyvoral sem děuče (Chr. 289)
vyvoral jsem děuče (Zich 5)
v červeným fěrtochu.
|
V dalším se texty rozcházejí. Buď — patrně pravé pokračování —
V červeným fěrtochu (Č. L. 1899, 132)
a v bílým kanduši (Hol. V 136)
to (šak) ti to, má milá
holka roztomilá,
to (šak) ti to nesluší.
|
Na „červený fěrtoch" těchto veršů navazuje text mého zápisu, rázu svatebního:
Má milá, jak se máš,
červený fěrtoch máš.
Věneček ti vzali,
šáteček ti dali,
ty o to nic nedbáš!
|
Druhé pokračování hlavního textu jest:
Kdes děvče, kdes bylo, (Č. L. 1899, 131)
žes doma nebylo ?
[:Na poutě sem byla:]
tam jsem se modlila
U svatej Doroty
tam sem se modlila
[:aby mně Pámbu dal:]
dobrýho manžela.
|
Text tento zdá se býti — podle odchylného sestavení rýmů soudíc — porušen. Přesný a ovšem zcela samostatný text, ne tedy pokračování hlavního, jest tento variant:
Má milá, kdes byla, (Hoř. 10)
žes doma nebyla?
Byla jsem na pouti
u svaté Doroty
tam jsem se modlila.
|
Text tento je znám i s jinou melodií, pravděpodobně původnější. Hol. V. 174, Chr. 289 a zvláště Chr. 491/2 obsahuje ještě řadu podružných textů dalších. Většina z nich známa je z písní jiných:
Čí pak je to pole, pole nevorané . . .
Zpívala bych sobě, veselo mi není . . .
Honzíčku z Dědovy, kam jsi dal podkovy . . .
Má milá, byla bys červená jako rys . . . ,
|
31) Viz o tom více při „směscích".
|
