takže jen krátké posměšky jsou původní, ovšem již к hotové této melodii složené („Káča se nabrečí" Chr. 492; sry. i poznámku o dalších textech tamtéž na str. 493).

Zajímavo jest, že textu „Loučení", resp. nějakého jeho variantu, jsem nenašel nikde. (Pokračování.)

Palacký, vykládaje v Radhošti místní jména, pošlá z jmen osobních, praví (I. s. 132): „Jména na h: ž a ch: š pořídku se nacházejí; nepochybuji však, že ku př. Vraž od Vraha, Sobědraž od Sobědraha . . . pocházejí".

Místní jméno Vráž (Vraž) vyškytá se v Cechách sedmkrát, a sice dvakrát pro ves, doloženou již ze XIV. století, u Berouna a u Písku, jednou pro ves zmizelou, doloženou v XIV. století u Březiny v okr. Rokycan., a čtyřikrát pro nepatrná osídlení (u Vestce v Benešovsku, u Vrcholtic na Táborskú, u Mokropsů na Zbraslavsku, u Soustova v Domažlicku).

Mimo to jsou Vražíce, Vražkov, Vražná, Vražné, Vražný, Vražno pětkrát v Cechách, třikrát na Moravě a jednou ve Slezsku (na hranicích Moravy).

V Cechách je ještě 5 jmen místních, jež by mohla býti zkomoleninami z původního vraž—. Na Moravě Vražné u Nov. Jičína slove též Vračno. V Cechách u Zderadic na Benešovsku je samota Vrač (Vrace), u Vlašimě vsi Vracovice, Vračkovice, u Skutče ves Vračovice. Sem patří snad též název Vražda-Lhotice, jejž uvádí Kott (IV. s. 814) pro ves, zapsanou v místním Lexikonu jako Lhotice u Dol. Královic (448).

Místní jména, založená na původním Vráž, nemusí však souviseti s osobním jménem Vrah.

Miklosich (Lex. palaeoslov.) uvádí tyto jiné stsl. významy: кражитн, крлжкдити— magicas artes exercere; кражнти к-к ТатрЕ\"ъ— e iecore vaticinari ήπατοσκοπήσασθαι; вражшппе— divinatio; ВражЕканше— auspi-cium; кражька—magia; кражитЕЛк— augur; кражига корожЕга—mágus, maga; ВражьитЕЛь., ВражкИТТ!, Вражиить, Ворожкитк — mágus. Taktéž Sreznevskij (Матер, для словаря древнерус. яз.): вражити, враженше, вражьба (cpáp|iaxov, л'Ъчеше), adj. враженъш — (lavTtxôc (враженое питие) а ruské tvary ворожити augurari, ворожение (волхвоваьпе) ворожа (incantatio). Slovo to jest silně rozšířeno v nynějším jazyce velkoruském a maloruském: ворожить, ворожбитъ, вороженье, ворожа, ворожба, ворожей, ворожецъ, ворожайка, ворожея (знахарь, колдунъ, в-Ьдунъ) a vedle toho uvádí se také ворогъ v temže význame „kouzelník, čarodějník, ворогуша — „kouzelnice". Neméně v jazyce polském: wróż, wróżbita, wróżka, wróżba, wróżyć v stejném význame. Na slovanském jihu nezdá se, že by slovo to bylo mimo slovinštinu valně rozšířeno. Djuvernua cituje jen z jedné písně sbírky br. Miladinovců: майка вражила Tie врагощине (Словарь болгар, яз. I, 270). Srv. Miklosich