incantatio (Bernolák Slovar I. heslo „bosorování"); vražodejník, vráždejnice == čarodějník, -ice (Sasinek, SI. Let. I. s. 91a n.) vrážek, vrážka = věštec, věštkyně (Kott. IV. s. 815); vražebník -ice = čaroděj -nice (Kott IV. s. 815 od Dobrovského); vražba = kouzlo (Kott. IV. s. 814 z Palkoviče); vý-chodoslov. vraže, vražkiňa (Czambel Slovenská reč I. 615) „vražky" čáry (ib.).*) Význam ten přešel i do maďarštiny: (Dankovský Lex. 1833 Miklosich Slav. Elemente im Magyar.2 124): varázslani, varázsolni = incantare, varázsolás, varázslás = praestigiae, varázsló = praesti-giator. Rovněž do rumunštiny: vraží), vradžb, „ čar ování", vrbdžesk „čarovati" (ib. 1. c), g

Je možno předpokládati, že místní jména Vráž- souvisí s tím starobylým významem magicas artes exercere. Některá jsou doložena značně stará: Vražkov pod Rípem na Roudnicku dává Nemoj v létech 1100—1107 Vyšehradskému klášteru, Vražné u Manetína na Kralovicku dostává dle falsa z XII. věku r. 1146 klášter v Plaších (Friedrich Reg. L); Vráž u Berouna se připomíná r. 1320, Vráž u Písku r. 1327, Vraž u Březiny (Rokycany) r. 1379, Vražná u Chotovin (Tábor) r. 1373 (Sedláček, Místopisný Slovník). Ve falešné listině XIV. věku cituje se k r. 1201 u vsi Hranic na Moravě směrem к Opavě, potok Vražný (Wrasni). (Viz Fried. Reg. П.)

Nápadno je, že jménem Vráž- není označeno žádné město ani městečko a málo větších vesnic. Převahou jen malé vsi a části menších vsí: polovina jsou pouhé samoty. To vede к domněnce, že Vráž- není

původně jméno osady, ale místa neosídleného, na němž později osada vznikla, přejímajíc jeho jméno. Domněnku tu posiluje fakt, že jméno Vráž- mají i místa neosídlená.

Nemáme bohužel soupisu názvů polí, tratí, lesů, vrchů, potoků, luk z české půdy a nemůžeme tedy zjistit, kolik míst neosídlených ještě dnes se jmenuje Vráž-. Jistě však byla a jsou.

Kott připomíná (IV. s. 815), že na Mor. Pk. je les, který sluje Vražná. Na poměrně malé ploše v okolí Prahy našel jsem např. u Mníšku v lese „Boží Vrážky" bez osídlení;