Původ slova, které jest základem místopisného jména „Vráž" a kteréž v praslovanštině znělo *vordža, byl dosud zahalen tajeplnou rouškou. Byv vyzván autorem hořejšího článku „Vráž", pokusím se zde roušku onu poněkud nadzdvihnouti.

Subst. *vordža, к němuž se řadí sloveso *vordžiti a četné odvozeniny, možno právem nazvati praslovanské, neboť jest pravidelnými střídnicemi doloženo ve všech větvích slovanských, jak vysvítá z dokladů Tulových a jiných, na př. Torbiornssonových (Gemeinslav. Liquidametathese, Upsala 1901, str. 104). Neusiluje nikterak o úplnost, sestavím si doklady za svým účelem takto:

1. Jihoslovanské: (srbsko- a rusko-) cirk. slov. крлжити „ma-gicas artes exercere", кражлти „augurari, incantare" (další odvozeniny u Tille); bulh. вража врагощине „poddávání se ďábelskému návodu" (srv. i u Tille); srb. враубина, obyč. plur. -мне „čarodějství" (další u Tille); slovinské vráža „pověra", vražiti „nenáviděti, škoditi čaro-dějstvím". 2. Východoslovanské: strus. ворожа „incantatio, ворожба", ворожити „augurari"; rus. dial. ворожа, -ка, spis. ворожба „věštectví, čarodějství", ворожить, -бить „věstiti, (za)čarovati" (další u Tille a Torb.); bělor. ворожа „ворожба", ворожиць „čarovati, věstiti, pochybovati", ворожбит „колдунъ"; mrus. vorožký rozkýnuty „karty vykládati", voróžka „věštkyně, čarodějka", vorožýty „věstiti,