zaklínati, čarovati" (srv. Torb.). 3. Západoslovanské: stpol. wróża „věštectví", pol. wróżka „příznak, znamení; věštkyně", wróżba „věštectví, znamení", wróżyć „věstiti" (další u Tille a Torb.); stě. vrážě (doklady čslovenské u Tille).*)

Dosud se *vordžiti, *vordža ještě nejspíše spojovalo s praslovanským subst. *vorgb „vrah, pův. nepřítel" (viz o něm ještě níže) **) a důvodem mohly tu býti styčné body tvarové i významové, dané útvary ílovými a jinými; seřazuji také tyto útvary pro své účely: bulh. врагощина (viz shora); ruské zastaralé ворогъ „kouzelník, čarodějník" а ворогуха, -ша „věštkyně, kouzelnice, čarodějnice; zimnice"; snad p. wróg „příznak, znamení, zvi. zlé"; mruské voróha, vorožýca s významem zcela k *vorg"b přizpůsobeným „zlá nepřítelkyně, odpůrkyně"; círk.-slov. Ерлжьдитн (jakoby od vražbda) „magicas artes exercere" ; české nevražditi vedle nevražiti „hrozně nenáviděti" a mor. o něco se navražditi „usilovně prošiti" (viz bližší u Tille), slov. vražiti „nenáviděti" (srv. shora).

Přes toto očividné stýkání a matení se subst. *v o r g ъ není však možno spokojiti se také výkladem našich slov z něho; neboť významy obou čeledí rozcházejí se po případě až protichůdně, jak zejména vidno ze starého českého ne-vražiti, které, jsouc jistě záporné, smyslem se logicky přimyká toliko к nezápornému vrah „nepřítel" (srv. též Zubatý, Sborník filol. V, 1915, str. 9). Kontaminace obou základních a při tom různých kořenů mohla zajisté nastávati až sekundárním pochodem, jak tomu bývá u slovních útvarů stejně nebo podobně znících. Které dva rozdílné kořeny to však byly ?

Jeden — nepochybný — Hirt (Der idg. Ablaut, 1900, str. 127) uvádí pod č. 603 jakožto basi *wereg, z níž za dynamického prízvuku praindoevropského na prvé slabice vznikl kořen *uerg-, za téhož prízvuku na slabice druhé kořen *ureg-; z onoho pochází stind. várgati „odstraňuje", snad řecké sípycú „uzavírám, zdržuji", dále lit. vafgas „nouze", lot. värgs „bídný, nemocný", stprus. wargs (subst.) „zlo", (adj.) „špatný", slov. *vorgb „inimicus", z tohoto kořene germánské *wrek-, obsažené v got. wrikan „pronásledovati", stisl. reka „hnáti, pronásledovati, vrhati, zamítnouti, pomstiti", stangl. wrecan „vyhnati, pomstiti, potrestat!" (angl. wreak „pomstiti; pomsta"), stsas. wrěkan „po-trestati", sthněm. réhhan „rächen", rähha „Rache", dále v záp.-germ. *wrakkjö „vyhnanec", zrcadlícím se v stsas. wrekkio, sthněm. wreckeo, recko „vyhnanec, pak cizinec", střhn. recke „válečník, hrdina", obnovene u Wielanda „Recke" a v stangl. wrecca „uprchlík, vyhnanec, nešťastník", angl. wretch „ubožák, chlap". Prvotný význam této base *wereg byl podle všeho „hnáti, po příp. strkati, tísniti (lat. urgeo podle Walde