Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 60

Etym. Wb. d. lat. Spr.,2 str. 860), vrhati" (podle Torpa ve Fickově Vgl. Wb. d. idg. Spr.,4 III., str. 415 praslov. *vbrgą, *vergii = stcsl. vrbga, vřešti „vrhu, vrci").

Vývoj významový v slovanštině jest jasný: *vorgb „vyhnanec" byl zprvu příslušník cizího rodu, jejž jako „nepřítele" podle příkazu krevní msty stíhali pro vraždu příslušníka rodu vlastního; takový „vyhnanec, psanec" často se spolčoval s opravdovým „nepřítelem" zevním. Tento poměr dvou rodů slul v r a ž ь d a „nepřátelství", jež vypuklo pro „zabití" a směřovalo к „zabití" ; odtud náš nč. význam „vrah" a „vražda". V ostatních jazycích slovanských převládá však prvotný význam „nepřítel" (srv. ruské lidové ворогъ a literární врагъ = stcsl. враг-ъ, во-роговать „škoditi"), který se v mrušt. pochopitelným způsobem pozměňuje i v „zloděje", v polšt. a zvláště v jihoslov. nabývá významu křesťanstvím vštípeného „ďábel" : pol. wróg „zlo, zlý osud ; zlý nepřítel, ďábel", slov. srb. vrag „ďábel", bulh. vrag „ďábel, nepřítel". Ani tento odstín není pro naši otázku lhostejný. —

První kořen *wer[e]g nazvali jsme vzhledem к slovanštině nepochybným, druhého kořene *wer[ejg s palatálním g (u Hirta 1. c. pod č. 602, zde ovšem bez označení palatálnosti) budeme se nyní dovo-lávati i pro slovanštinu. Dosud uznávány tyto střídnice praindoevropské base *werég : s dynam, přízvukem na prvé slabice, tedy z uerg-, vyvozováno mimo jiné av. varsza- m. = „práce", arm. gore „dílo", řecké Epyov „dílo", opyavov „nástroj", epSco = iónskému IpSco z Fépyiu), perf. k tomu ёоруа „činiti; obětovati", x« Spyta „sacra, orgia" atp., střirské fairged „dělal", pragerm. ntr. *uerka(n), zrcadlící se ve všech germ. jazycích mimo gotštinu, tak v stisl. verk „dílo, čin, práce", sthněm. werh, werah, werc „Werk" a pod., k tomu sloveso záp.-germ. *wirkjan = sthněm. wirchen, zoirkan „wirken", krom toho stisl. verkr m. z prasev. *warkÍR „bolest, trýzeň". S dynam, přízvukem na druhé slabice, tedy z *ureg-, vyvozujeme ř. péCw „činiti; obětovati" z *Fp£YJw, kde Brug-mann Grdr. II2, 3, 1. str. 195 spíše by hledal analogicky obměněný stupeň nejnižší *urgw, jenž se opravdu vyškytá v avest. vdr3zjeHi „působí" a pragerm. wurkjan = got. waúrkja, sthněm. wurchen, wurchan, střhn. wurken, wiirken „tun, (be)wirken" atp., v avest. neutru Vdr3zja- a stsev. yrki n. z *wurkija(nj „dílo" a j. v. Srv. ještě E. Boisacq, Diet. étym. de la Iangue grecque, 4. seš., 1909, pod ipyov.

Jak zřejmo, druhý kořen *wereg jest zastoupen skoro ve všech jazyk, větvích indoevropských mimo albánštinu, italštinu, baltštinu a slovanštinu, jsa nejvíce rozvětven v řečtině a germánštině. Protože to byl kořen jistě prastarý, jest zajisté s podivením, že na př. v latině není ani stopy po něm, leda že s Meringrem a Waldem 1. c. 821 uznáme, že ievropské *uereg-, po příp. *ueregh bylo podstatou totožné s kořenem *uereg-, který značil původně „ohýbati, točiti, víti", pak také „přísti" ; a z tohoto kořene *uereg vzešlo prý lat. vergo „kloniti se někam; obraceti". Souhlasím s udanou etymologií slovesa vergo, ale dávám spolu za pravdu Marstrandovi (Indog. Forsch. 22, 332 n.) а Torpovi 1. с. 396, kteří kořen *uereg-, *uereg(h)- s významem „točiti, plésti, přísti" vůbec odlučují od povědomého nám kořene *uereg- s vý-


Předchozí   Následující