rozhodnutí, a objednávaje druhý svazek, sděluje mu, že „2 pánové Rusové, kteří vzali svazek první, odjeli a vezmou si druhý svazek v Záhřebu". Tito pánové byli Srezněvskij a Preis. Co s uvedenými výtisky učinil, oznamuje Vrazovi dne 27. listopadu 1841: „Národních písní mi zbyly 3 expl., z těch se mi 1. jeden ztratil 2. jeden daroval jsem p. Pospíšilovi a 3. jeden nevím komu." Poněvadž již nemá ani jednoho, žádá o zaslání jednoho neb dvou exemplářů.

Odkud Fr. L. Čelakovský dověděl se o chystaném vydání Vrazově, není bezpečně známo, neboť v jich vzájemné korespondenci od r. 1833 do ledna 1841 jest přestávka, zdá se však, že mu to sdělil první Prešern, neboť tento mu píše 22. srpna 1836 (Bílý II. 413): „Ein gewisser Zhe-rovnik, der eine Vorrede zu einer schlechten Übersetzung von sehr kindischen Erzählungen des Ägiadas Jays geschrieben hat, verspricht uns steyermärkische Volkslieder zu ediren; wir wollen hoffen, jdass er nicht in die Fußstapfen des Slomshek-Ahazel treten werde". Zerovník není nikdo jiný než St. Vraz, který r. 1836 vydal „Navuk v peldah. Lepe zgodbę i koristne povesti za otroke (Z nemškega poslovenil^Janes Dra-gotin Samperl. V Gradci 1836), к nimž napsal předmluvu. Čelakovský, dostav patrně výtisk sbírky Vrazovy od P. J. Šafaříka, napsal o ní obšírný referát v CCM. 1840 str. 107: Ilyrské národní písně.0) Uveřejňuje tu deset písní v překlade a originále, vyslovuje své potěšení nad ní a jest přesvědčen, že čtenáři přijmou sbírku „pilného^ а к práci té povolaného p. Stanka Vraže". Ö tomto posudku psal Čelakovský Prešernovi (3. srpna 1840. Bílý II. 537), upozorňuje ho naň a žádá ho, aby Vraže povzbuzoval к pokračování. Nejvíce radosti z toho měl sám vydavatel, neboť nejsrdečnějšími slovy děkuje Celakovskému (Bílý II. 543, 6./1. 1841 a koncept toho dopisu Djela V. 204), přiznává se, že této sbírce, kterou pokládá za nejdůležitější práci svého života, mnoho prospělo slovo Celakovského a oznamuje mu, že připravuje pro tisk druhý svazek, neboť mu nebožtík Smole před svou smrtí přislíbil svou sbírku kraňských písní a mimo ni že dostane ještě písně z Korutan a Gorice. Čelakovský pak v odpovědi (20./1. 1841 Bílý II. 546) vítá toto rozhodnutí Vrazovo. Mínil skutečně je vydati v zimě r. 1841 po sbírce Glasi iz dúbrave žeravinske (srv. Dopis Celakovskému 6./1. 1841 a z léta r. 1841 uvedený v Djel. V. str. 270 jako dopis Erbenův), ovšem svazek tento nikdy nevyšel. Vraz byl к této práci neustále povzbuzován jednak četnými dotazy,7) kdy příští svazek vyjde, jednak objednáváním jeho exemplářů a konečně i poukazováním se strany K. J. Erbena a K. V. Zapa8) na nutnost sbírati plody literatury lidové.