články z oboru etnografie: 1. Zenitbeni običaji u hěrvatskom primorju okolo Bakra od G. Susanice (str. 60) а 2. Národne pěsme u Slavonii. Jakob Rešetar iz Cerovca (t. j. St. Vraz). Tu napsal Vraz o Topaličově sbírce slavonských národních písní (Tamburaši ilirski. Osek 1842), kritiku věcnou a spravedlivou, která vzbudila značný rozruch v illyrské veřejnosti, zvláště v kruzích přátel Gajových, kteří myslili, že každé dílo napsané od kteréhokoliv vlastence musí se pochváliti. Posudek Vrazův není naprosto odsuzující, naopak Vraz vítá tuto Topalovicovu sbírku,12) zdůrazňuje právo kritiky v literatuře illyrské, nesouhlasí s předmluvou Topalovicovou a chválí poznámky, které vydavatel к písním pričiňuje. Nesouhlasí však s opravováním jazyka písní a praví: Kod narodnih pěsamah, nesmě se ništa prenačinjat, proměnjat ili po-pravljat, nego ih valja bilježit onako, kako izviru iz ustiuh národa (srv. radu Celakovského v prvém dopise Vrazovi r. 1833). Lěpote i mahne njihove, sve je baština praotacah naših. U njih kao u starinskom ně-kakvom zrcalu čitamo náčin od mišljenja i čutjenja njihova. I tu starinu trěba, da mi čuvamo i poštujemo kao uspomenu njihovu, kao grobove, gdě leži prah kostih njihovih". V témž smyslu vyslovil se již Vraz v Danici r. 1841 (Djela V. 35), kde uvádí, že nemají se z lidových písní vymycovati cizí slova, třeba by to bylo z dobrého úmyslu, neboť tím píseň ztrácí svou krásu jako motýl, kterého dítě chytí rukama. Vytýká Vraz Topalovičovi, že neporozuměl dělení Vukovu na písně mužské a ženské, a přeje si, aby budoucně i nápěvy přidal. Na konec jaksi se omlouvá vydavateli stran výtek a těší ho slovy, že každý počátek jest těžký. Topalovic cítil se tím však velmi dotčen a vydal ještě r. 1842: Odziv rodoljubivoga srca iliti vlastitih pjesničkih pokušenja knjižica, kde se v úvodě příkře obořil na svého kritika. Vraz pak o ní píše 16. prosince 1842 Erbenovi: U Oseku je izdao g. Topalovic sbirku svojih pěsama podpuno směšnim staroukusnim imenom Odziv atd. Bolji dio tih pěsamah čitali ste u Danici. V malé poznámce v Kole III. sv. 117 píše Vraz, že jsou to básně ohnivého vlasteneckého básníka, z nichž některé znárodněly a poznamenává, že v básni Još nešto opírá se vydavatel kritice.

Přiblížil se r. 1843, z toho roku není dopisů Vrazových, Erben mu sice píše, posílá mu své písně a mezi jiným 24. dubna t. r. oznamuje mu, že jest s Tomkem ustanoven za pomocníka v historických pracích Fr. Palackého. Jejich úkolem jest sbírati potřebné listiny, Tomek v archivech pražských a on v archivech venkovských, raduje se, že mu tento „lepší podíl" připadl, „že totiž meškaje na venku bude míti příležitost ethno-grafickou sbírku svou rozšiřovati a vzdělávati, což dávno již jeho přání bylo." Teprve dopisy Vrazovy z r. 1844 vysvětlují, co Vraz zamýšlel. Dne 1. dubna t. r. v dopise Erbenovi vyslovuje přání vydati v zimě t. r. v Praze další dva svazky svých písní, o několik však řádek doleji píše, že musí nejdříve ještě mezi lidem další příspěvky sbírati, neboť zamýšlí vydati 10—12 svazků písní illyrských. Z krajin Slovinci obydlených má již materiál pro 3—4 tlusté svazky. Uznávaje dále nutnost