str. 69
vydati lidové písně všech větví jihoslovanských18), odůvodňuje ji dvěma příčinami: 1) úplným vydáním poznají se všechny větve (srv. předmluvu к I. sv. jeho sbírky) a zatouží cestou literární se sblížiti (t. j. posílení ideje Gajovy); 2) Hdové písně budou míti „spasitelný vliv" na směr a ducha umělé poesie. Opakuje zde Vraz své mínění, které pronesl několikráte, že básníci mají hledat vzor pro své verše v lidové poesii, nikoliv v napodobování staré dubrovnické literatury14) a žádá, aby Matice, která usnesla se vydávati dubrovnické spisovatele, vydávala vedle nich též písně lidové, jimiž by výlučný vliv Dubrovničanů paralysovala. Tato výzva к matici má však účel jiný také, vedle ideálního, též, řekli bychom, finanční a materielní, pomýšlel již dříve, aby čítárny illyrské samy podporovaly jeho vydání a finanční stránku na se vzaly. Tuto myšlenku vyjádřil v koncepte к dopisu ze dne 6. ledna 1841 Fr. L. Celakovskému (Djela V. 204): „Citaonice Horvatske bi mogle štogod za uspěh moga posla učiniti nu jim je udarila briga za jednu stvar u glavu, koja težke novce stoji" (t. j. starost jejich o divadlo a literaturu dramatickou, kterou u jiných národů vývoj literární se zakončuje). Totéž přání opakuje v konceptu к dopisu ze dne 20. ledna 1841 hraběti J. Draškovičovi, předsedovi záhřebské čítárny. Píše tu, aby vyzval členy, aby dílo toto kupovali, neboť míní ještě další svazky vydati. Opětuje své mínění o významu lidové poesie pro umělou a za příklad uvádí oechy, u nichž jeho sbírka s radostí přijata byla. (Djela V. 209.)
Nikde nebyl vyslyšen, pomoc peněžitá mu byla všude odpírána,
13) Tento úmysl opakuje v dopise Šemberovi (18./12. 1844 Savremenik V. str. 689).
14) Této otázky dotkl se Vraz také v dopisech svým českým přátelům. Dne 6. ledna 1841 stěžuje si Celakovskému, že „mladí básníci opisují, kopirují staré Gunduliée aPalmotiée" ale že nenapodobují u nich to, co by se mělo napodobovati, nýbrž naopak. (Bílý II. 543 a Djela V. 204.) Celakovský na to mu odpověděl, že i on sám (t. j. Vraz) v jazyce napodoboval Dubrovničany a proto jen ať mladí básníci osvojí si krásný jazyk této poesie, neboť ostatní jim později bude dáno (Bílý II. 547, 20./1. 1841). Vraz na to v dopise z léta r. 1841 (V. Djela str. 270) přiznává cenu dubrovnické poesie, neschvaluje ani přílišnou lásku к ní ani zase naprostou netečnost a nevšímavosť к ní a přeje si, aby se novo-illyrská literatura obrodila z popela Dubrovničanů, napojena jsouc živým ohněm národního ducha. Svou vlastní umělou poesii (Djulabie) považuje Vraz v dopise Celakovskému (6./1. 1841) za odchovanou národní poesií, což rozšířeno jest v konceptu к tomuto dopisu (Djela V. 204) slovy: „buduéi sam imao sreéu roditi se i odrasti u jednom kraju Slovenstva, gdě se možebit najviše pěva. Tako su mome srcu omelile one proste pěsme, koje sam počeo kasnie sabirati a takovrstnimi pěsmami ostale slavenske bratje sravnivati." Erbenovi psal (1. dubna 1844), že se duch dubrovnícky se scholastikou té doby dostal i do poesie současné. Věděl patrně, že u Erbena nenarazí na odpor, neboť Erben vyslovil se podobně o poměru lidové poesie v článku o české literatuře, který napsán byl pro Kolo (otišt. v Kole III.): „I bylo sice ještě jiné zřídlo, čerstvé, nezkalené to zřídlo, přímo z oněch zahynulých věků skrze potoky krve a požáry ohně se vinoucí^ z kteréhož by tenkráte (t. j. v době XVIII.), ano ještě v celé své nezmrhané síle stálo, s největším prospěchem bylo se čerpati dalo, totiž básnictví národní." Rovněž pro metriku měl Erben oporu v básnictví lidovém a praví v temže článku, že básníka lidového vede „cit a sluch, kdy prízvuku a kdy časomíry náležitě užívati má." (Dopis 20./7. 1842). — P. J. Šafařik, který Gaje povzbuzoval к vydávání klasiků dubrovníckych, schvaluje jednání Matice v dopise Vrazovi (15./4.1842): „Schvalujivydávání staro-illyr. (Dubrovn. a j.) básníkův. Ne proto, aby slepě a opičácky byli napodobováni, ale že bez historického základu těžko, nerci-li, nemožné znovuzrození."
|
|
