odhodlal se tedy písně tyto vydávati v Praze15), spoléhaje při tom na své vlastní finanční síly (měl nějaký majetek po otci) a na slušný počet odběratelů. V dopise z 16. dubna 1844 Erbenovi vedle písní mluví také o nápěvech, které rád by vydal jako Erben u Hoffmanna v Praze. Již v kritice Topalovicovy sbírky radí, aby příště vydal nápěvy a odůvodňuje tento svůj požadavek tím, že nápěvy lidové mohou býti dobrým prostředkem к zdokonalení hudby umělé. V citovaném dopise přiznává se Erbenovi, že se o správnosti „svého16) názoru přesvědčil z Věnce, zvláště ze skladeb Jírovce, Vašáka a Skroupa. Nápěvy počal sbírati již s textem písní, jest to pro něj práce těžká, poněvadž jest v té věci samoukem a žádá Erbena, aby mu oznámil podmínky Hoffmannovy. Erben nedoporučuje Hoffmanna, který sice Erbenovy nápěvy sám od sebe tiskl, a proto ho nic nestály, nýbrž odporučuje Pospíšila, který „hotov jest písně v tom samém formáte jako svazek první na témž aneb aspoň co možno podobném papíře a vůbec v temže způsobu tisknouti."

Vraz přepisoval rychle na čisto své lidové písně (píše to Erbenovi dne 28. června 1844) a vedle nich také sbírku svých vlastních básní: Gusle i tambura. S vydání lidových písní sešlo, není jistě známo proč, a místo nich poslal do Prahy к tisku u Pospíšila Gusle i tambura, kteréžto básně tam vyšly v září r. 1845. Úmyslu svého se nevzdával, opakuje jej ještě dvakráte: v psaní Semberovi (viz pozn. 13.) a Erbenovi dne 2. dubna 1845, když mu vykládá, proč by rád dostal profesuru illyrského jazyka při záhřebské akademii. Mezi různými důvody uvádí také tento: mohl by jako spisovatel více knih vydávati, nyní nemůže, bojí se, aby neupadl do dluhů, myslí vydati lidové písně a nápěvy, jichž sebral skoro se všech stran illyrských pět až šest tlustých svazků. Byl tedy příčinou Vrazova nezdaru opět nedostatek peněžitých prostředků.

Ze své sbírky vydal několik lidových písní chrvatských a bulharských ve třetím (1843 str. 31) a ve čtvrtém„(1847 str. 37) svazku svého časopisu Kola a jeho sbírky použil teprve Strekelj pro své vydání slovinských lidových písní. Přispívateli k jeho sbírce byli z Cechů a Slováků: B. Nosák, který v dopise ze dne 20. března 1844 posílá mu čtyři kraňské písničky, M. Fialka а А. V. Sembera. Tito dva zaopatřovali mu hlavně písně z národnostních chrvatských ostrovů v severních Uhrách,, v. Dol. Rakousich a na Moravě.

M. Fialka, učitel českého jazyka na vojenské akademii v Novém Městě za Vídní, konal často výlety do okolí a okolních zemí, kteréž pak popisoval zejména v časopise „Květy". V nich roku 1842 uveřejnil článek o Chrvatech v šoproňské stolici a v příloze k nim str. 81 několik