studiím a přípravám к práci, jež měla korunovati jeho vědeckou činnost. Selské dějiny české nebyly tehdy již polem zcela nepovšimnutým, některé rozpravy ukazovaly na dosti čilý zájem a také odborná věda pociťovala potřebu vylíčiti osudy stavu, který po dlouhou dobu byl jediným představitelem národní síly a ještě tehdy hlavním nositelem veřejného života českého. Brzo na to (1884) dostalo se Kalouskovi skvělého povzbuzení, když nejvyšší maršálek království Českého kníže Jiří z Lobkovic věnoval Král. české společnosti nauk značný obnos peněz, aby z něho mohlo být honorováno „pragmatické dílo o historickém vývjji práva agrárního a poměrů sociálních obyvatelstva rolnického v Čechách počínaje 16. stoletím až do doby nejnovější", a učená společnost úkolem tím pověřila Kalouska. Článek, v němž projevil Kalousek svůj úmysl, O zřízeni a původu obce velkoruské (CCM 1880), ukazuje všechny kritické přednosti jasného a bystrého ducha jeho i vážné pojímání vytčeného cíle: hlásí se sice otevřeně к srovnávací metodě a neváhá seznámiti se s obdobnými poměry jiných národů, aby jimi mohl objasnit poměry české, avšak nezastírá si nebezpečenství, jež plyne ze soudů založených na zdánlivých shodách, a zdůrazňuje nutnost stavětí na bezpečných pramenech historických. Této snaze, zjednati si rozsáhlý podklad pro svoji práci, věnoval Kalousek všecko téměř svoje úsilí vědecké a mimo výborný spis O staročeském p'ráve dědickém a královském právě odůmrtněm na statcích svobodných v Cechách a na Moravě (1894) spokojil se v oboru agrárních dějin činností sběratelskou a vydavatelskou. V té příčině dlužno jmenovati vydání Traktátu arcibiskupa Jana z Jenštejna proti Vojtěchu Rankovu o odůmrtech (Věstník král. č. spol. nauk 1882), Listiny a zápisy Bělské o věcech městských i sedlských z let 1345—1705 (Rozpravy král. č. spol. nauk 1889), Listiny kláštera Sedleckého a Skalického z let 1357—1541 (Archiv Český XV), Listiny Zvikovské a Orlické 1357—1549 (ib. XVI) a několik menších příspěvkův o selských věcech, mezi nimi také prvou podrobnější zprávu o důležitých pamětech Vavákových. Avšak tyto edice ustupují svým významem i rozsahem před publikací, již začal uveřejňovati v posledním desítiletí svého života a Jež podává svědectví o veliké práci vykonané na tomto poli: jsou to Rády selské a instrukce hospodářské, jichž čtyři díly obsahují prameny z let 1352—1850 a pátý svazek dodatky z let 1388—1779 (Archiv Český XXII—XXV, XXIX, 1905—1913). Chystaje se zpracovat sebraný materiál, přišel к přesvědčení, že napřed musí být vydána tiskem aspoň nejdůležitější část pramenů: měla obsahovati „písemná pravidla někdy vydávaná, aby se jimi jako platným zákonem spravovalo obyvatelstvo vesnické v obci i v rodině, doma i na poli, nechť ta pravidla přišla к místu nařízením královským, snesením sněmovním nebo nálezem soudu zemského s platností pro celou zemi, nebo nařízením vrchnosti pro celé její panství nebo povolením její pro jednotlivé obce neb osoby, nebo usnesením sousedstva v obci s platností pro celou obec, nebo smlouvami mezi vrchnostmi a poddanými, anebo jednotlivými sousedy obce vesnické". Program tento nezahrnuje v sobě ani ve výběru všechny prameny к agrárním dějinám českým, některé skupiny pramenů Kalousek úmyslně vyloučil. Rády přinášejí jen část látky osvětlující selský byt v minulosti, totiž pravidla, jimiž byly zá-