sadně upravovány poměry selského lidu; toliko na základě tohoto materiálu nebylo by lze vybudovat celkové dějiny selského stavu v Cechách, jaké tanuly Kalouskovi asi původně na mysli, avšak to neumenšuje jeho zásluhu, neboť z ohromného množství pramenů, shromažďovaných po desítiletí, sestavil sbírku, jež může sloužiti za úvod do studia dějin selských a poskytnouti znamenité poučení každému, kdož se obírá životem českého sedláka v minulosti. A tak třebaže Kalouskovi nebylo pro osudný běh věcí lidských dopřáno dovršiti životní úkol velkým dílem syntetickým a výsledky svého dlouholetého bádání mohl uložit již jen ve výkladech připojených к otiskovaným listinám, přece zanechal po sobě i na poli agrárních dějin publikaci v pravdě základního významu.

Dr. Jindřich Veselý: Jenovefa v české literatuře. (Sborník filologický. Vydává 3. třída České akademie cis. Fr. Jos. i. pro vědy, slovesnosť a umění. Ročník V. Praha 1915, str. 75—111.)

Týž, Johan doktor Faust starých českých loutkářů. Lidopisná studie s 20 obrazy. Podporou С akademie. Praha, Springer, 1911.

Týž, Doktor Faust. Truchlohra o pěti jednáních. Podle nejstarších tradic českých. Sestavil, úvodem a poznámkami opatřil—. (Sbírka souvislé četby školní, pořádá prof. Ferd. Strejček, 36.) V Praze, Topič, 1916. Cena 1 K.

Původce článku „O loutkách a loutkářích" v Národopisném věstníku V., 121—146 má vzácnou zásluhu, že se mu podařilo vniknouti do tajů a tradic loutkářských dynastií českých a dobyti tím českému národopisu a literární historii nové oblasti. Kdo kdy stál jako před zavřeným rájem před stánkem kočovného komedianta, neznaje kouzelného slova, aby překonal nedůvěru principálovu a vylákal.na něm obchodní tajemství, získaje dovolení, aby nahlédl v texty a repertoire, ten ocení, že máme šťastně odborníka, kterému jsou archivy toho sta stánků umění přístupny a jemuž můžeme tento obor přenechati s důvěrou, že nám časem objeví, co za touto záclonou tuší literární historik.

Tomu ovšem půjde především o řadu textů. Praví-li spisovatel v článku o Jenovefě v české literatuře, že si nelze ani mysliti ani žá-dati, aby byly vydány všechny přemnohé české hry loutkové z konce 18. a začátku 19. století, pak nevím, proč by ta myšlenka byla tak nemyslitelná, to přání tak nesplnitelné. Rozumí se, že je zbytečno tisknouti text, dosti málo změněný, přejatý z pramene, známého z knižní literatury a přístupného, ale jinak je s hrami, к nimž není určitá předloha nalezena a jimž nelze upříti stejného práva, jakého požívá ledajaká píseň nebo pohádka. V německé literatuře cenný materiál obsahují jednotlivá čísla Englových Puppenkomödien, stenogramy Wintrovy podle hry dolnorakouského loutkáře a j., nehledě к četným, stále no-