viduum . . . (tím je přece Faust) má právo na vše, to jest nemá práva, nýbrž sílu?" Faust, který tak všední hřích, jako je svedení prostého děvčátka, odpykává zoufalstvím (O war ich nie geboren)?

Angličtí herci ne po r. 1590, nýbrž již r. 1586 jsou dosvědčeni ve službách kurfirsta braniborského; v Praze jsou doloženi r. 1617, ne 1610 (Goedeke 2, 537); principál, který r. 1620 hrál v Praze, psal se Browne, ne Braun; saská tlupa Schillingova (ne Schellingova) nehrála anglicky, nýbrž německy, r. 1732 nedal hru provozovat „jansenista hr. Sporck", aspoň s jeho jansenismem to provozování nesouvisí, které ostatně pořádali kočovní herci, jimž pronajal své divadlo. — V článku

0 Jenovefě budiž opravena tisková chyba: vlašský mnich na str. 77 má býti 1 a a š s k ý.

Bylo by mi líto, kdyby čtenář utkvěl na negativní stránce tohoto posudku. Psal jsem a agitoval jsem tak dávno pro loutky a loutkáře, že jsem ve vystupování pana dra. Veselého mohl spatřit vyplnění vlastních svých přání z mládí, a byť bylo ještě na míle daleko od nynějších cílů a prostředků к mému tenkrát vyslovenému i v Společnosti Národopisného musea hájenému ideálu — loutkář nosí do odlehlých krajů a do vesnic dobrou dramatiku rázu 17. století (nicht ohne narrheit), jsa podporován spolkem příznivců, podrobuje-li se kontrole (vykonané místním učitelstvem), aby dbal textu a neextemporoval — přece nikdo nemůže se více těšit každému dobrému kroku obroditele českého loutkářství než já. A odtud si beru také právo, varovat ho před kroky chybnými; technika loutek a loutkových divadel a literární historie jsou věci různé; má dosti práce a možnosti к záslužné činnosti

1 když vůbec nebude pracovat o literární historii, a referentovi bude největší radostí, získá-li nám nejen důkladnou znalost našeho loutkářství a našich loutkářů, ale obrodí-li jejich cech také, aby byl důležitým článkem v kulturním našem životě v budoucnosti.

@----------------

„Die Märchen der Weltliteratur". Herausgegeben von Friedrich von der Leyen und Paul Zannert. Sv. VI—IX. Jena, Eugen Diederichs. 1914—1915.

Nové svazky této sbírky, oznámené námi VIII, 145—147, obsahují sv. V. Plattdeutsche Märchen. Ausgabe für Erwachsene, Gesammelt und bearbeitet von Wilhelm Wisser 1914, str. XXVIII+ 325. Jest to nové a rozšířené vydání sbírky téhož vydavatele vyšlé pod názvem „W atGrotmoder verteilt" 1905—1909 ve 3 sva-zečcích u téhož nakladatele. Bohaté sbírce obsahující 77 čísel předeslána jest obšírná, porozuhodná předmluva vydavatelova, ve které jest zevrubně líčena dvanáctiletá jeho sběratelská práce, podána zpráva o sběratelích, jich charakteristika atd. Některé momenty buďtež tu připomenuty. V knížce své vytiskl Wisser vlastně jen nepatrnou část, jen desítinu všeho nasbíraného materiálu: sebralť 785 povídek. A sice sám od asi 220 vypravovatelů, a od jiných dostal ještě materiál od jiných 20 osob. Pozoruhodno jest, že daleko převážná část materiálu sebrána byla od vypravovatelů mužských (asi 190), nápadně nepatrná od ženských vy-pravovatelek (asi 50). Což celkem odporuje rozšířenému namnoze mínění,