str. 84
bojišti padl v létě roku 1915 mladý, nadějný badatel dr. Edmund Kołodziejczyk. O jeho díle „Bibliografia słowianoznawstva polskiego" vydaném nákladem krakovské akademie věd bylo referováno v tomto časopise (NVC. roč. VIII., str. 234). — Na francouzském bojišti padli dva známí badatelé němečtí: O. Dähnhardt a Rich. Wünsch. Dähnhardt věnoval se hlavně badání o přírodních bájích, pověstech a pohádkách. O jeho pracích, zejména o široce založeném díle „Natursagen. Eine Sammlung naturdeutender Sagen, Märchen, Fabeln und Legenden", к němuž vydavateli přispěli též badatelé slovanští (Hnatjuk, Polívka a j.), bylo podrobně referováno v NVČ. roč. V. str. 57 n. Prof. Richard Wünsch, žák Usenerův a Dieterichův, proslul v oboru srovnávací lidovědy a dějin náboženství. Hlavně v tomto směru rozvinul horlivou činnost jako redaktor známé revue Archiv für Religionswissenschaft, jako vydavatel a pořadatel sborníků Religionswissenschaftliche Bibliothek a Religionsgeschichtliche Versuche und Vorarbeiten atd. Obšírný nekrolog v revui Hessische Blätter f. Volkskunde XIV. čís. 1—3 všestranně oceňuje význam této svérázné osobnosti, badatele neúmorné píle a vzácného rozhledu, jemuž nebylo dopřáno shrnouti výsledky svých studií ve velikých dilech souborných. jh.
@--------------------
Redakce Národopisného Věstníku českoslovanského jest od XI. ročn. rozmnožena o dvě síly. Vstoupili do ní prof. Jiří Horák, který mne v pracich redakčních delší již dobu obětavě a usilovně podporoval, a prof. dr. Karel Chotek, aby vydatnější měrou byl pěstován všeobecný a reální národopis, a také poklady nashromážděné v Národopisném museu českoslovanském jakož i v krajinských museích byly vydatnější měrou vědecky prozkoumány aneb aspoň učiněny přístupnějšími vědeckému výzkumu.
J. Polívka.
@---------------------------
O „Sborníku prací věnovaných prof. L. Niederlovi" (Nár. Věstn. Českosl. roč. X.) bylo referováno: V Osvětě, roč. 46 čís. 3 (F. V. Vykoukal), v Agrárním Archivu (roč. III. čís. 1.), v Mor. Orlici 1915 čís. 243 a 248 (dr. Josef Karásek) a ve Sborníku české spol. zeměvědné svaz. XXL seš. 3 a 4 (dr. V. Dvorský).
O. Hujer ukázal v pojednání „Výraz pro pojem rodiče v jazycích indoevropských" (L. Filol. 1915 r. XLII. str. 421—433), že v slovanských jazycích byl výraz pro rodiče utvořen pozdě, teprve s překladem písma svatého dostavovala se potřeba jeho, a přirozeně jeví se v pojmenování rodičů veliká různost, taktéž v jazyce českém. Poukazuje se na to, že namnoze překládáno ,parentes' slovy „otec a máti". Bylo by zajímavo sledovati zvláště slovanská podání lidová, veršovaná i prosaická, pokud v nich pronikl výraz spisovných jazyků. Pokud se držel onen složený výraz staročeských překladatelů, jako nezřídka i v ruštině oťéc-mať, mrus. baťko-maty „ne pry batkovi-materi zrosła, žyvu u čužij sem'ji" (Hrinčenko Slovar II., 33); srv. slovenské přísloví „otca-mať nemáš drať" (Záturecký 102) ; aneb v polských tradicích rozšířené ojcowie (Karłowicz, Słownik gwar pol. III., 423). Jest to také vysoce pozoruhodné, že slovanské jazyky vynikají velice vyvinutou terminologií pro příbuzenské svazky, označujíce každého člena rodiny různě jinak se strany otcovy, bratrovy, jinak se strany matčiny, a proti tomu nemají jednotného výrazu pro pojem „rodiče", který ozna-čovati, zdá se, bylo přece důležitější, nežli rozeznávati strýce aujce atd. jpa.
@--------------------
Slovanské vlivy v národě rumunském. V otázce o původu národa rumunského je dosti neshod a nejasnosti. Příčinou namnoze je geografická poloha jeho sídel : nížiny mezi pohořím karpatským a mořem byly častým průchodem rozmanitých kmenů z východní Evropy na Balkán, v horách potom udržely se rozmanité jejich úlomky a zbytky. Tak pro starší dobu možno uvésti mimo jiné: Armunové (Arimierové), Agathyrsové, Antové, Karpové, Bastarnové, dále к jihu různí thráčtí, potom Dakové, Gotové, Gepidové,
|
|
