str. 85
Vandalove, Alane a j. Romanísace proniká tu založením provincie Dacie, ale ne příliš hluboko; intensivněji šíř! se teprve později, v dobách byzantských. — Ale čím více se poslední dobou studuje jazyk a národopis rumunský, tím určitěji objevují se velmi četné a velmi významné slovanské vlivy v kultuře rumunského lidu. Z posledních práci tohoto druhu jsou články známého pracovníka v těchto otázkách, Dr. Emila Fischera z Bukurešti, Der slawische Anteil im Rumänischen, v listopadovém а prosincovém čísle Kölnische Zeitung. Tento vliv je patrný ve fysických vlastnostech lidu, jako jsou tvar a dimense lebky, hlavní proporce těla, velmi shodné se slovanskými a i jiné vlastnosti jako značná plodnost. Překvapujícím způsobem objevují se slovanské elementy v jazyce rumunském, v gramatice, ale zvláště ve slovníku. Ovšem třeba míti na zřeni mluvu lidovou, zvláště v krajinách zachovalých, poněvadž jazyk inteligence a spisovný je neustále rozmnožován moderními slovy hlavně z frančiny. Při tom je za-jímavo, že jde namnoze o celé skupiny slov. Tak znovu připomíná Fischer, na co již dříve upozornil, že mužská sexuální slova jsou skoro vesměs původu románského, ženská až na malé výjimky slovanského, což ukazuje, že slovanské živly přinášeny byly slovanskými ženami. Jiná skupina jsou jména větších toků, rybníků, bařin, přechodů přes vody a potom větších ryb a vodních zvířat vůbec. Také ta jsou původu slovanské o, kdežto románského jsou jména malých bystřin. Dle toho by původní obyvatelstvo žilo v horách, asi jako pastevci. Z ostatních skupin možno ještě na příklad uvésti jména povětrnosti, nemocí, jména mythologická a j. — Je samozřejmo, ěe když tak mocně pronikaly slovanské elementy jazyk rumunský, že uplatnily se i v jiných složkách národního života, jako ve zřízení sociálním a zvláště zvykosloví. Chtk.
@-------------------
Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Österreichisch-Schlesiens obsahuje ve 4. seš. VIII. ročn. mimo referáty o různých českých historických pracích, týkajících se slezských krajů také velmi uznalý referát o pojednání F. Wollmannově „Pověst o bílé paní v literatuře a tradicích českého lidu" (str. 151—2). Mimo to jest tu otištěna vánoční hra německá z jisté obce rakouského Slezska, která se představovala do r. 1910 (str. 124—149). V 1. seš. IX. ročn. otištěna a rozebrána jest (str. 91—116) školní hra jezovitská z XVIII. stol. dávaná o veliký pátek v kostele na oslavení eucharistie. jpa.
@--------------
V Cas. čes. musea (roč. XC. svaz. 1.) podává prof. dr. J. V. Simák ve stati „Dva příspěvku knihopisné" zprávu o velmi zajímavém rukopisném sborníku z konce XVII. stol. chovaném museem Nár. Jednoty Severočeské v Jablonci nad Jizerou. Sborník podstatně obohacuje naše vědomosti o beletristické literatuře z první polovice XVII. stol., neboť horlivý opisovač přepsal si i jméno tiskařovo — poznáváme tedy řadu vydání litomyšlských Matouše Václava Březiny 1637—47, jeho vdovy Doroty 1652 a jejího druhého manžela Jana Arnolda po r. 1654. Mezi kusy opsanými je na př. „Kronika o sedmi mudrcích" (neúplná), neznámá „Komedie o narození Páně" (veršovaná), verse povídky o židu v trní atd. Zpráva dr. Simáka není dosud ukončena. Prozatím na ni stručně upozorňujeme. jh.
@----------------------------
V Ztschr. f. österr. Volkskunde 1915 uveřejnil dr. Ludomir ryt. Sawicki obsáhlou studii „Almenwirtschaft und Hirtenleben in der mährischen Walachei." Autor podnikl vědeckou exkursi na Valašsko a studoval — za pomoci mistnich pracovníků — tamější salašnictvi. Ukazuje, že otázku o původu moravských Valachů lze řešiti jen na širokém podkladě antropogeografickém a etnografickém, zejména pak nutno doplnili materiál o salašnictvi všech kmenů karpatských od Moravy po Rumunsko. Studie jest opatřena mapkou a přehledem literatury této zajímavé otázky slovanského národopisu. Srovn. studii téhož autora: „Wędrówki pasterskie w Karpatach". Sprawozd. Towarz. Nauk. Warszawa 1912. jh.
@----------------
|
|
