str. 86
Cenná studie prof. dra Stan. Součka „Příspěvek k poznaní Erbena básníka" (Časop. Mat. Mor. roč. 39.) osvětluje pronikavě šero halící básnickou dílnu Erbenovu. Autor nalezl v pozůstalosti Brandlově, chované zemským archivem moravským, několik básní Erbenových mimo jiné též první — dosud neznámé — zpracování „Záhořova lože". Podrobný rozbor této první koncepce a srovnání s konečným zpracováním tvoří nej-zajímavější část studie Součkovy. Můžeme sledovati tvůrčí práci Erbenovu, jeho úsilí o koncisní formu a plastické obrazy, zejména pak změnu ideového, pojetí. Dr. S. ukazuje, že první zpracování Zahoře bylo Erbenem zamýšleno, jako „palinodie Máchova Máje"; zbojník Zahoř měl býti protichůdcem Vilémovým a jeho pokání vítězstvím optimismu a víry nad pessimistickým názorem světovým hrdiny Máchova. „Vznikl tedy „Zahoř" po vydáni „Máje", po první čtvrtině r. 1836". jh.
@--------------------
Týž autor otiskl v Pedagogických Rozhledech roč. XXVII, studii „Balada o duši Karla Borovského", pěkný příspěvek к baladické technice Nerudově. Podrobně analysuje vztah básně к lidové pisni o hříšné duši a ukazuje, že Neruda užil variantu Erbenova. К rozboru připojil stručné ocenění básně Klášterského „Balada o duši Jana Nerudy" a Vrchlického „Balada o smyslu života". Při lidové písni o hříšné duši omezil se na nejnut-nější poznámky, neboť obsáhlejší rozbor látkový nespadal v rámec jeho úvahy. jh.
@-------------------------
O anglických baladách stol. XIII.—XV. pojednává prof. V. Mathesius ve II. svazku svých „Dějin literatury anglické" (srovn. oddíl II. kap. 4 a odd. IV. kap. 4 „Balady a písně"). Podrobnější, kritické ocenění hlavních teorií usilujících vnésti světlo do záhadné, spletité otázky o původu lidové balady anglické autor shrnul ve stati „Problém anglických lidových balad" (Věstník čes. akad. roč. XXIV.). Ve čtyřech oddílech podává výklady: 1. o materiálu, (tu zejména o monumentální edici Childově), 2. o teoriích amerických (Childe, Kittredge, Hart, Gummere), 3. o teoriích anglických (tu hlavně o názorech A. Langa a W. P. Kera), 4. o úsudcích odborníků německých (hlavně A. Brandla a některých badatelů mladších), závěrečná kapitolka pátá obsahuje pak kritické „Výsledky". Stať Mathesiova psaná velmi jasně a přehledně analysuje rozsáhlou literaturu americkou a anglickou, u nás bohužel těžce přístupnou; tím, jakož i bohatými poznámkami bibliografickými zavděčil se autor velice všem, kdož se studiem lidové poesie zabývají. Omezuji se na tuto kratičkou zprávu, poněvadž к některým otázkám, jež nabádavá úvaha vyvolává, vrátím se obsáhlejším článkem v některém z příštích svazků NVČ. jh.
@------------------
Johann Androvič: Beitrag zur slavisch-germanischen Kulturgemeinschaft. Kroatische Volkslieder. Wien. Carl Konegen. S. a. Čistý výtěžek věnován jest vdovám a sirotkům po padlých rakouských vojínech, avšak obsah neodpovídá účelu tak ušlechtilému. Zmiňujeme se o knížce jen proto, poněvadž titul mohl by vzbuditi zdání, že autor měl na mysli cíl vědecký. Jest to však jen feuilletonisticky rozpředená přednáška, jíž autor chce oživiti v německém obecenstvu zájem o jihoslovanské písně. Jádro přednášky tvoř! německé (prosaické) překlady některých tak řeč. „ženských" písní jihoslov. Autor upřímně miluje písně jihoslovanské, pohříchu však platí ve vědě, že veliká láska má býti dcerou hlubokého poznání. To však spisovateli patrně chybí. Tak na př. poznamenává na str. 30: Ze shod písní slovanských s eposy staroindickými někteří filologové a geografové prý usoudili, že slovanští kmenové přišli z Východní Indie a cituje Zor. Dol. Chodakowského(l) a vedle něho Schleichera a Joh. Schmidta. Autor mluví důsledně o písních „chrvatských"> ale texty své přejal všecky z monumentální sbírky Vuka Stef. Karadžiče . . jh.
@-----------------------
V Ztschr. für den deutschen Unterricht (roč. 30. seš. 3) podává Rudolf Stühe přehled lidovědné práce německé v období 1914—15. Jest přirozeno, že válka omezila rozsah literárni produkce, naproti tomu třeba však připomenouti, že díla, jež vyšla, jsou vesměs pozoruhodná svou hodnotou vědeckou nebo literární. Refer. uvádí na př. dílo
|
|
