str. 89
dice neněmeckých národu naší říše. Ze 33 čísel jest jedno číslo z vlašského jihu tirolského ze známé sbírky Schnellerovy (str. 88 č. 21), ostatní slovanské, a sice jedna maloruská (str. 21 č. 5), jedna česká (str. 50 č. 12), jedna polská (str. 67 č. 15) — tyto tři jsou vybrány ze známé sbírky Erbenovy, jedna srbská ze sbírky Vuka Stef. Karadžiče (105 č. 26) a jedna slovenská ze sbírky B. Němcové (str. 128 č. 32), tedy ze severních Uher — ač jinak z tradic národů obývajících druhou polovici říše nic nečerpáno. Patrně nevěděl ani vydavatel a pořadatel sbírky ani jeho spolupracovníci ani o bohatých novějších publikacích akademických a j., což jest velmi příznačné a třeba opětně a opětně vytýkati. Překlad, zdá se, jest — nakolik jsem srovnával — přiléhavý a dobrý.
jpa.
@---------------------
Izabrane národne pripovijetke. Priredio dr. David Bogdanovié, profesor kralj. donjogradske gimnazije. U Zag-rebu 1914, str. 319. Pečlivě a znalecky spořádanému výboru z lidových povídek srbskochrvatského národa předeslán jest obšírnější instruktivní úvod o studiu lidových povídek, o jich vzniku a pramenech, o povídkách u starých kulturních národů, u Indů a Arabů, o lidových povídkách chrvatských a srbských a jich původu a pramenech, a dětských názorech obsažených v nich a o povídkách, které pronikly do lidu ze starých literatur. Spis. seznámil se dosti dobře s odbornou literaturou a podává výsledky dosavadních výzkumů. Ovšem nelze říci, že by všecku dosavadní literaturu byl prozkoumal, ani západoevropskou, ani to čím slovanští učenci (Veselovskij, Dragomanov a j.) přispěli. V seznamu použité literatury nalézáme mimo práce srbskochrvatským jazykem vytištěné, jen některé německé práce, pokud aspoň indirektně se dotýkaly tradic srbskochrvatských, ale není na př. ani Reinhold Kohler připomenut, kdež pak Cosquin, Clouston, Edw. S. Hartland a j. Nejsou ani dotčeny leckteré problémy o srbskochrvatských tradicích, netřídí se náležitě podle kulturních sfér velmi rozmanitých, pronikán! různých kultur tu západních, německé v sev.-záp. Chrvatsku, italské v Přímoří, Dalmácii, orientální, mohamedánske v Bosně a Hercegovině atd., souvislost jednak s tradicemi západními, jednak s orientálními; není zdůrazněno, jak nevyhnutelně třeba čistě zeměpisně postupovati při jich studiu a jak jest nutno napříště původ materiálu co nejpřesněji udávati atd. atd. [jpa.
@----------------
Dr. Friedrich S. Krauss začal vydávati novou sbírku „jihoslovanských" pohádek, pod názvem „Tausend Sagen und Märchen der Südslave n". Vyšel I. sv. Leipzig, Ethnologischer Verlag s. a. (1914) str. XXXIII., + 444. Obsahuje celkem 140 čísel povídek rozmanitého rázu a obsahu, pestře „seřazených" z různých krajů srbskochrvatských, z Bosny, Černé Hory, Dalmácie, Hercegoviny, Chrvatska, Přímoří, Liky, Srbska a Slavonska. A sice obsahuje povídky, které vydavatel podle vlastního svého výroku v předmluvě sám nasbíral. Původ jich udán jest velice povšechně, jen v „obsahu" u jednotlivých čísel poznamenáno, ze které země či krajiny pocházejí. Üvod knize předeslaný jest charakteristický především pro jejího vydavatele. Vyzirá z ni jednak nesmírná samolibost a ješitnost a jednak nezkrotná zášť vůči každému, kdo kdy projevil mínění odchylné, protivné. Přenesmírné přezírání všech těch, kdož zabývají se studiem lidových povídek a ve snaze prohlubovati své studium a činiti své vývody pokud možno pravděpodobnými kupí varianty a paralely, aneb chtějí aspoň připravovat jich studium a řešení problémů snášením bibliografických odkazů a citátů. Dr. Krauss všecky ty uctívá ve své předmluvě velice šťavnatými tituly, jaké si jen hbitý novinář může vymysleti. Bohužel jest jeho znalost srovnávacího pohádkosloví a látkovědy velmi chatrná, jak také ukazují připojené jím „poznámky" к jednotlivým číslům. Dr. Krauss rozpočetl toto dílo na ohromné přímo rozměry, a sice na o s m svazků. Ještě druhý svazek na-plniti chce povídkami z vlastních svých sbírek, a sice proto, aby ukázal, které látky ho převážně lákaly, (str. XVI.) Myslíme, že objektivní vědě pramálo na tom záleží, co
|
|
