str. 91
cenné. Dokončen jest dále obšírný a důkladný popis lidu Samoborského od Milana Langa (str. 39—152, 193—320), obsahuje nevelkou sbírku lidových povídek, hádanek (str. 110 sl.); názory a představy lidu (str. 117 sl.), o čarodějnicích (str. 121 sl.), o divokém lovci (127), o strašidlech (129), o vilách (136), sudičkách (138), vodníku (139), o můře (146) a j., o onom světě (150), prognostika (193), různé pověry a čáry (206), cirkev, při tom legendy různé (212); znalost přírody (219), počítání, mince, vědomosti o minulosti a j. v.; názory sociální (276) a j.; na konci přidána veliká sbírka přísloví, pořekadel, frází (282—306). — Mimo to jsou různé drobné příspěvky к lidové medicíně (35—38, 358—363), popis zvyků a obyčejů výročních z jedné osady v Slavonii (153—175), sbírka lyrických písní ze Srbska (176—182); výpisky z hlaholské knihy 18. stol. o různých pověrách, o čarodějnicích a j. (183—187), dvě bajky z Dalmácie (188 sl.), čáry různé, milostné a j. z Istrie (190), písně z Dalmácie (364 sl.), lov a hlavně rybolov na Čresu (321—340); o ručních pracích ženských v Bosně a Hercegovině (341 až 349), nevelká sbírka povídek z Dalmácie (350—367), pověst o Marku Kraljeviéi z Istrie a j. v. — Celkem nepovznáší se tento „Zborník" nad úroveň běžných lidopisných časopisů, dosti vzácný je systematický a kritický soupis lidopisného materiálu, docela pak ojedinělé jeho hlubší vědecké ocenění a hodnocení. jpa.
@------------------
Z obsahu časopisu Hessische Blätter für Volkskunde sv. XIV. (Leipzig 1915) buďtež zaznamenána následující pojednání: 1. Aussterbende Handwerke od dra H. Molze (1—31) — o domácke výrobě jehel a knoflíků. 2. Herdengeläute und seine Bestandteile III. Die Schellenbogenornamen-tik, od Konr. Hörmanna (32—119): v bohatě illustrovaném pojednání a opatřeném také zvláštními barevnými reprodukcemi na 4 tabulích poukazováno na nápadnou shodu s moravským ornamentem a rozebrána otázka o jich souvislosti. jpa.
@--------------------
Mitteilungen zur jüdischen Volkskunde. Roč. 18. (1915). Z obsahu uvádíme: H. Loewe: Jüdische Volkserzählungen aus Polen. 3 zápisy podle vypravování staré paní. 1. Žid nalezl v lese skopce, vezl jej domů, ale skopci přibývalo stále na váze. Byl to duch. 2. Žena převařuje máslo, spatří nad hrncem ruku, vloží do ni škvarek. Za odměnu másla neubývá, ale dítě zvolá, že už je hrnec plný a kouzlo pomine. 3. Bohoslužba duchů. Žena chce jiti na pobožnost, bojí se, aby nezaspala. Budí ji neznámý muž, který s ní jde do synagogy. Pozná, že to je duch. jh.
@--------------------
V Živnostenském Věstníku XIII., str. 1 otiskuje dr. V. Schuster dobrý informační a propagační článek: Kasejovické vyšívačky. Po stručné zmínce o historii kasejovického vyšívání, založené patrně na náčrtu P. J. Hilleho (v úvodu katologu výstavky vyšívání kasejovického r. 1913) podává přehlednou zprávu o dosavadních krocích na prospěch uvedeného odvětví lidového průmyslu: V Kasejovicích již v 17. stol. kvetlo vyšívání zlatem a stříbrem, které koncem stol. 18. bylo vystřídáno vyšíváním na plátně a na hedvábí. Zprvu sloužilo jenom domácí potřebě. Časem však z výročních trhů kasejo-vických rozšířilo se do okolí, do Plzně, Prahy, do Bavor, Vídně, Uher, do Rumunska a do sev. Ameriky. Vývoz ovšem je neveliký. Leč přece r. 1913 pracovalo v Kasejovicích 90 vyšívaček (nyní as 60) a to vesměs ručně na rámu. Technika i vzory jsou tradiční, svérázné. Snahy o udržení a rozšíření vyšívání nejsou vedeny jen zájmem o svérázný domácký umělecký průmysl. Jde při nich i o jednu z cest, jak čeliti jižně-českému vystěhovalectví a vylidňování, jímž jsou těžce postiženy i Kasejovice. (Obyvatelstvo jejich kleslo za poslední dvacítiletí s 1604 duší r. 1890 na počet 1385 r. 1910). Do světa jaksi oficiálně uvedlo se kasejovické vyšívání poprvé r. 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské. R. 1902 pořádán byl (pí. Vlastou Stránečkou) prvý kurs vyší-vačský, zakončený výstavkou kursovních prací. R. 1913 byla uspořádána místním od-
|
|
