str. 92
borem N. J. P. výstavka kasejovických výšivek, kterou obeslalo 76 vyšívaček více než 600 pracemi. R. 1914 byl uskutečněn státní kurs vyšívačský, jehož se účastnilo 30 pracovnic. Kurs působil jak na zdokonalenou prací vyšívačských, tak na zavedení nových vzorů. „Dlužno však zdůrazniti — uvádí trefně dr. Schuster — že v prvé řadě nutno pečovati o zachování a technické zdokonalení svérázného vyšívání kasejovického a že nové vzory dlužno přibírati jenom potud, pokud tak velí potřeba odbytová." Zárukou, že toho bude se dbáti, může býti skutečnost, že organisace odbytu ujalo se místní, nově založené družstvo vyšívaček, opírající svou činnost o pražskou „Zádruhu". Mimo to bude zavedeno při místní" pokračovací škole živnostenské vyučování v odborném kreslení pro mladší vyšívačky, r. 1916 bude uspořádán tří nebo čtyřměsíční odborný kurs vyšívačský a zařízena společná živnostenská pracovna. Udržení svérázu kasejovických výšivek je pak příznivá současná nálada trhu i způsob vyšívačských prací: dírkované t. zv. „madeira" vyšívání je vskutku schopno dalšího vývoje bez újmy své-ráznosti. -z.
@-----------------------------
R. Tyršova otiskuje v „České Osvětě" XII., 1—2 stať: Heslo „Svéráz" v programu Svazu Osvětového. Autorka, která nechce mechanicky a neorganicky včleniti starý, lidový, t. j. selský kroj do moderního života městského (v. její studii ve zprávě Vyšší dívčí školy v Praze 1915), soudí, „že v tvořivosti našeho lidu minulé i dosud nezaniklé, vězí tolik živé síly, že by bylo hříchem ji nechat zaniknouti. I tam, kde zevní formy života vesnického lidu již dávno pozbyly původního rázu, třeba jen uhodit v pravou chvíli a pravým způsobem na starou notu lidovou, aby se nalezl upřímný její ohlas, neboť v hloubi duše lidu ještě napořád dřímají stopy staré rázovité naší selské kultury". Cestu, jak by k tomu mohl působiti Osvětový Svaz, vidí v reprodukci památek lidového umění před očima a sluchem širokých vrstev (světelnými obrazy, hudebními a pěveckými produkcemi). Cílem konservačních snah je autorce jednak udržeti lidové umění, pokud je posud živé, jednak — což je ovšem již usilování (aspoň co do výsledku) pochybnější — navazovati novou tvorbu na staré, svérázné příklady nebo přenášeti vzory z krajů, dosud tradičně zachovaných. -z.
@------------------------
Hnut! českého „Svérázu" — a v tom je jistě jeho bezesporná cena — budí opětně zájem o památky lidového umění, jehož nejeden "cenný a dokladný kus, který by jinak ušel veřejné evidenci, může býti zachráněn. V tom směru je vítati zejména propagační práci na českém venkově: V Hořicích na př. přednášku a výstavu „Svérázu v moderním oděvu" bude předcházeti J. Kyselová rozprava „Lidový kroj a jeho svéráz" a výstavky: lidového kroje a jeho součásti (v dubnu) a výrobků lidového průmyslu domáckého (v květnu). -z.
@------------------
ZPRÁVY O MUSEÍCH A SPOLEČNOSTECH NÁRODOPISNÝCH.
Již za samé války — 1. list. 1914 — otevřen byl v Lipsku státní ústav pro badání národopisná (Forschungsinstitut für Völkerkunde). Nový ústav, jemuž je vzorem Bureau of Ethnology ve Washingtone, je součástí Nadání krále Bedřicha Augusta pro vědy v Lipsku, který má nyní již tedy 11 ústavů (pro srovnávací vědu náboženskou, pro psychologii národů, pro filologii, indogermanistiku, orientalistiku, pro zeměpis, dějiny umění, pro dějiny všeobecné, národní hospodářství a svovnávaci vědu právní). Ustav těsně souvisí s příslušným universitním seminářem, ale nekonají se v něm přednášky akademické. Vydržován je ze subvence státní a příspěvků jiných korporací ve-
|
