str. 101
holmského Skansenu, jejž byl poznal na cestě do Švédska r. 1899.*) Šubert sám nepracoval literárně, — diletantem z opatrnosti nechtěl býti — jenom národopisnou práci organisoval. Ale v tom směru vykonal mnoho.
Po odchodu Šubertové z Rady musejní poskytla mu Společnost národopisného musea českoslovanského nejvyšší uznaní, kterým disponuje, zvolivši jej za svého člena čestného. Po odchodu jeho ze života, kdy všechny disonance dozněly a kdy klidně, s účastenstvím přehlížíme celý běh života Šubertova a celou práci, kterou kdy pro Museum vykonal, nemůžeme než vysloviti mu zde hlubokou vděčnost. Památka jeho bude trvale zachována pod střechou ústavu, к jehož vybudování přispěl měrou tak vynikající. L. Niederle.
KRÁLOVNIČKY VE VELETÍNACH NA UHERSKOBRODSKU.
Pokud vím, nezapsal ani Klvaňa ani Bartoš úplného textu „Krá-lovniček" slovenských s nápěvem. Uvádím jej zde, jak jsem jej zachytil před několika lety ve Veletínách u Uherského Brodu, kde na svatodušní pondělí, v týž den tedy, kdy se koná „jízda králů", obcházejí po dědině malé dívky „královničky" svátečně ustrojené jako družice s vínky na hlavě a v bílém šorci. Před každým domem zpívají uvedenou dále píseň a dostanou nějaký dárek. V okolních dědinách (Drslavicích, Hradčovicích, Lhotce, Podolí) už tyto královničky nechodí. Píseň zní:
2. Posel zpravoval, sobě znamoval
zeleného vínka, zlatého prstýnka,
na stole nechal.
4. Co to za děvečku v zeleném vínečku
henkaj vezú, henkaj vezú,
5. Naše královna, hodně spanilá
dajte jí, dajte, ať sa něhněvá
3. A vy voziče, šňůrujte biče
koně vyvádajte, voje vytláčajte;
pro milú jeli, ludé hleděli.
6. Panímámo krásna, dajte lžičku másla;
lesti je to maličko, pridajte vajíčko,
jedno, dvě, lebo tři, to ti
panímámo patří.
|
První dva takty 3. a 5. verše zpívají se takto
L. Niederle.
*) Srv. Národop. Sborník VI. (1900) 1.
|
