poměr počtu obyvatelstva r. 1910 k počtu při soupise z r. 1843. O příslušnosti k pražské oblasti zhuštění obyvatelstva pak rozhoduje ta okolnost, zda nadprůměrný přírůstek obyvatelstva byl získán ve spojitosti příčinné s blízkostí hlavního města, či byl-li snad příčinou jeho průmyslový rozkvět nezávislý od velkoměstských potřeb nebo nějaký jiný jev lokálního významu. Je velmi přirozeno, že namnoze postavení osad při periferii oblasti jest dosti sporné, že hranice jsou voleny nedosti kriticky, leč takové nebezpečí jest zpravidla údělem prací tohoto rázu.

@---------------------

Prohlížíme-li mapku, na níž takto vymezená oblast pražská je znázorněna, seznáváme, že obrysy její jsou velmi nepravidelné. Jest nápadno, že až hluboko do ní, do bezprostřední blízkosti osad vykazujících mnohonásobné zhuštění obyvatelstva, pronikají vesnice, které blízkostí velkoměsta zůstaly zcela nedotčeny po stránce populační. Je to na západě vesnice Motoly, která se všech stran je obepiata katastrem osad, jež nejméně zdvojnásobily své obyvatelstvo, ač nestojí všechny pod vlivem blízkosti velkoměsta, se strany východní jsou to Nové Strašnice a Stěrboholy, které tvoří západní chobot do území se zhuštěným obyvatelstvem. Na severu po pravém břehu Vltavy podobný chobot tvoří vesnice Podhoří, leč proti rozvoji této vesnice spikla se sama příroda, neboť příkré srázy údolí ponechávají tu jen velmi malou plochu pro osídlení při břehu řeky. U Motolů, Strašnic Nových a Stěrboholů není tak vážné překážky přirozené proti rozšíření osady, jsou tu patrně tedy důvody jiné, hlavně asi odpor zemědělského obyvatelstva proti továrnímu dělnictvu. Motoly vykazují podivné vlny ve vývoji počtu obyvatelstva, měly r. 1843 206, 1850 278, 1857 317, 1869 255, 1880 263, 1890 310, 1900 354, 1910 273 obyv.; Stěrboholy měly 229, 258, 210, 231, 233, 204, 219, 330 a projevují tedy v posledním desítiletí dosti nápadný vzrůst, Strašnice Nové 73 (1850 spojeny se Starými), 113, 144, 97, 104, 133, 127; Podhoří 209 (1850 s Trojí), 210, 243, 224, 261, 282 a 273 obyv.

Jednoduchou úlohou jest vymeziti hranici oblasti pražské proti zemědělskému kraji okolnímu, kde obyvatelstvo nejvýše o málo více než průměrný zemský přírůstek se zhustilo, složitější však provésti ji proti střediskům zhuštění, která nabyla nadprůměrného přírůstku nezávisle na velkoměstském vlivu. Tu zajisté jsou i pásma styčná, osady, v nichž i přitažlivost velkoměsta i blízkého střediska průmyslového spolu zápolí, ale přece nezbývá než rozhodnouti se pro jednu oblast. Tak na př. na severovýchodě Cakovice jsou samostatným střediskem a zajisté i vzrůst Letňan, Dáblic, Kbelů a snad i Satalic spadá aspoň částečně na jejich účet, na západě snad Zlejčín těží též ze zdrojů v Řepech a v Ruzyni.

Zajímavo je sledovati jednotlivé z těch drobných od oblasti pražské neodvislých oblastí s přírůstkem nadprůměrným. Cakovice, Uhříněves a Modřany děkují svůj rychlý vzrůst průmyslu cukrovarníckemu, průmyslovými středisky jsou též Radotín a Záběhlice. Pod Prahou pojí se к státní dráze a vltavskému toku několik důležitých průmyslových středisek, která působila příznivě i na osady okolní. Na dráze buštěhradské jsou Hostivice,^ kde obě větve železnice se spojují, Ruzyně s velkým cukrovarem a Repy s trestnicí a donucovací pracovnou ženskou. Sobin