žina, Srednja Vas, Češnjica, Studor) jsou vsi ulicové, půdorysu shodného s městským, bez zřetelné návsi. Menší vsi podél Sávy mají ráz osad silničních. U nich lze dosti dobře pozorovati postupný vývoj půdorysu, naproti tomu Nemški rovt, zdánlivě ves silniční, je při bližším ohledání kolonie stavěná dle předem určeného plánu. Zajímavější je osídlení nejnižších teras plošiny, které se děje volně roztroušenými statky a domy. Osady Koprivnik, Gornje a Spodnje Gorjuše, jsou dosti rozsáhlé, geograficky dobře ohraničené plochy, poseté roztrouše-

Horní Gorjuše. Typ usedlostí volně roztroušených. Fot. V. Dvorský.

nými usedlostmi. Jakési, ale zcela jen volné, jádro má Koprivnik v blízkosti kostela. Sídelní roztříštěnost je tu zřejmě v příčinném spojení s roztříštěností terénu, jednak mořenového (na terase Kopřivnické), jednak krasového, dolinového. Tím se liší bohinjské porůznu rozseté domy od podobného typu v nejhořejším údolí Soče, v Trentě, kde by podmínky terénní spíše napomáhaly vzniku skupin soustředěných. Přes to nemyslím, že by bohinjské ojedinělé usedlosti byly odůvodněny pouze a jen tvary povrchovými bez vlivů ethnických. Dokladem proto je mi ves Jereka, ležící na východním konci Horní Bistriške doliny, z části na dně údolním, z části ve svahu. Tato osada skládá se rovněž z volně rozsetých, byť navzájem si blízkých, usedlostí a nemá městský ani silniční půdorys ostatních vesnic údolních. Osada ta leží pak na