Okrsek salaší je v Bohinji nejméně dvakráte tak rozsáhlý jako okrsek sídel stálých a úbočních luk se senníky. Veškeré salaše, které jsem mohl navštíviti, byly sdružené a soudě dle mapy jsou tu salaše ojedinělé řídkou výjimkou, ač-li jsou tu vůbec. Sdružené salaše pokládám za starší typ než salaše ojedinělé, neboť v pásmu dinarském a albánském, kde jsou právě staré způsoby dochovány, jiných salaší není. Proč salaše v krajinách dinarských skládají se vždy z většího počtu kolib soustředěných v nějakém více méně vyhraněném tvaru povrcho-

Dedno polje nad Bohinjským jezerem. Typ salaše sdružené kruhového uspořádání. Fot. V. Dvorský.

vém (koutu, dolině, terase) vysvětluje se snadno důvody obrannými, potřebou, aby pokud lze nejvíce ozbrojených mužů bylo pohromadě к ochraně stád i pastvin. V slovinských Alpách uplatňoval se tento moment jistě alespoň v době předhistorické, к němu však družil se ještě jiný důvod, který trval až do novověku: Válečným obdobím minulých dob bylo obvykle léto; tehdy při taženích námezdných vojsk ať přátelských ať nepřátelských, byl pobyt v údolních sídlech zvláště na komunikačních směrech pro sedláka málo příjemným a začasté i nebezpečným. Proto držba koliby ve vysokých odlehlých polohách, které právě v kritické době letní poskytovaly útulek i výživu, byl každé selské rodině žádoucí. Když tyto obranné důvody přestaly a také zaměstnání pokrokem kultury se měnilo, ztrácelo mnoho rodin zájem na