údolních mlékáren, že výroba salašní ztrácela na významu. Ovšem nacházíme nyní i koliby z tesaných kamenů stavěné na maltu.

Z dřevěných přístřešků zasluhují pozornosti senníky, leč také obytné koliby, které jednu hranu (častěji však dvě) své podlahy opírají o svah, při čemž celá podlaha vyčnívá do vzduchu a opřena je jedním neb dvěma dřevěnými (někdy kamennými) pilíři. Příklad na obraze senníku v krasové dolině pod Koprivnikem. Tento způsob stavby dal by se vysvětliti různými výhodami; tak zejména je to zisk krytého prostoru pod chýží který mívá úkoly kolny, v krasovém terénu nachází tu pak dobytek umělý stín. Naproti tomu stavba takové chýše je obtížnější a složitější, než u prostého domu na zarovnané půdě a také jejívzdor-nost větru je mnohem menší. Posléze je nápadno, že se kromě Bohinje takovéto salašní a luční stavby nikde nevyskytují, ačkoli výhody jich uplatňovaly by se v blízkém i vzdálenějším sousedství stejně. Alespoň já jsem nikde v slovinských zemích ani v pásmu dinarském neviděl podobných přístřešků a také výsledek dotazů u jednotlivých odborníků byl negativní.

Tu dlužno vzíti v úvahu ráz terénu u salaší v krasových dolinách a ledovcových koutech. Dno těchto kotlin je pravidlem i do pozdního léta mokré, bahnité, netoliko hlinitými usazeninami, nýbrž též mnohaletými vrstvami dobytčího trusu. Začasté jsou tu kaluže к napájení dobytka. Proto přístřešky stojí na okraji v terénu skalnatém. Noc tráví dobytek buď ve stájích (je-li jich ovšem dostatek), častěji však volně venku. Jak ukazuje příklad salaší dinarských, jsou stáje zjevem značně pozdním a zdravá zvířata jsou ponechávána buď vůbec volně venku neb v ohradách. Shromaždištěm zvířat bývá pak právě dno kotliny. Tento způsob byl také v Julských Alpách obvyklým v době, kdy nebylo dnešního bezpečí majetkového a kdy ještě nebyla vyhubena zvířata dravá (medvědi a vlci). Tu bylo nutností jednak sháněti dobytek na noc do středu kotliny, jednak stavětí přístřešky pokud možno blízko jeho dnu. Leč zde byla půda mokrá a tudíž nevhodná pro podklad chýše i docházelo к jakémusi typu staveb kolových, zdvižených nad úroveň bláta. K tomu přistupuje ještě ta okolnost, že v dobách primitivnějšího hospodářství pastýřského bylo období pobytu na salaších delší než nyní, že byly krom letních také pozdní pastvy podzimní, ano i zimní, takže lidé pobývali na salaších také v čase mnohem vlhčím, než nyní. Zmínil jsem se již, že bohinjské salaše, jsouce velkou většinou sdružené a primitivnější než na př. sýrařské salaše v Trentě, předvádějí nám starší typ salašní a proto není s podivem, že se u nich dochovaly stavební způsoby, které i v blízkém okolí již vymizely.

Měl jsem v úmyslu studovati stavby ty podrobněji, zejména co se tkne jich polohy na přechodu mezi vlhkým, hlinitým, trusovým, a suchým skalním terénem. Pro nastalé události válečné mohl jsem tak uči-niti pouze u dvou salaší pod Črnou Prstí (Ravnička planina a salaš u Orožnovy chaty), dále u planiny Učerije a na Dednem polji nad jezerem Bohinjským a posléze v pásmu luk u Koprivniku. Myslím však, že i těchto málo dokladů odůvodňuje vysvětlení svrchu uvedené.