Pro tanec Rittersberkův třeba si přeložiti první část o kvartu výše, jak naznačeno malými notami. Začíná tedy motiv prvního dílu a (v původní tónině) od oktávy a je sestupný. Proti tomu motiv druhého dílu b začíná tercií a vzestupuje. Tak jako v obdobném případě u „sýkorky" (viz notový příklad VII. v předešlém oddílu) byly tu příčinou modulace u chodského tance dudy, neschopné rozpětí až к oktávě, o čemž jsem na uvedeném místě promluvil. Instrumentální tanec Rit. 41 liší se dále od mého zápisu — vesměs v prvním díle tance — tím, že ve. dvou-dobých taktech nespojuje obloučkem vždy obě noty téhož taktu, nýbrž váže po způsobu synkopy stejné noty přes taktovou čáru. Ve zpěvu uvedené německé písně však takovéto synkopy není. Rit. 41 zapsán je v B-dur, rytmicky správně, ale vesměs v notách polovičního trvání (v osminách).

Melodický variant Rit. 41 aneb Zich 6 (ale bez modulace) jest Hol. V. 175 „Směsek", jejž nutno rytmicky opraviti dle našeho pravidla I. (dvou-dobé takty psáti v notách dvojnásobného trvání). Jeho motivek vyznačuje se tím, že vyplňuje i v trojdobých taktech každou čtvrtku:

Proti tomu motivek dalšího tance Rit. 13 jest příbuzný s myšlenkou b v druhém dílu tanců výše uvedených. Aby to vyniklo, stačí obrátiti terciové kroky v prvním jeho dílu směrem dolů. Tanec jest bez názvu, rytmicky (až na předtaktí I. dílu) správně zapsán:

Trojdílná forma vyskytuje se dvakrát u Rittersberka:č.3 (vosňáky) a č. 18 (latovák). V rytmu třeba je opraviti dle pravidla I. Motivicky jsou oba tyto tance — malé vzájemné varianty — shodný s Rit. 41 nebo s mým zápisem, ale bez modulace (příklad XVI.). Trojdílnosti dosaženo prostě tím, že druhý díl jest ještě předeslán, takže celková forma jest — vzhledem к označení formy předešlé —

b b' | a a' | b b'

Variant jejich, ve střední části zcela porušený, jinak shodný s Rit. 3, najdeme v Ambrosově „Geschichte d. Musik" III., 381.